Odpusť mi...

Sedím u okna a koukám se ven. Zdá se mi, jako by to všechno bylo jen zlý sen! Slzy se mi koulí po tvářích a chladí mou horkou tvář. Bývala jsem s Tebou tak šťastná a touhou po Tobě ani nemohla spát. Stýská se mi...
Mám obrovské výčitky a často se ptám: Proč? Všude Tě vidím, slyším Tvůj hlad, cítim Tvou vůni... V mé hlavě je prázdno. Opustila jsem Tě a ani nevím proč! Vždyť mi s Tebou bylo tak dobře! Jasně. Každý máme své chyby, ale já jich na Tobě zřejmě viděla příliš moc! Nevím co mě to popadlo. Snad chvilková krize, snad touha zažít toho mnohem víc. Pozdě jsem si všechno uvědomila a teď všeho lituji. Teď už vím, co jsem Ti provedla... Vždyˇjsi mi neustále opakoval jak mě miluješ, ale mě to bylo málo! Proč jsem to udělala? Proč jsem Tě opustila? Teď trpíme oba. Z ničeho nemám radost. Jsem naprosto zoufalá! Nuustále myslím jen na Tebe!
Kdybych Ti všechno alespoň pořádně vysvětlila! A vůbec...neměla jsem Ti psát a teď jsem s Tebou mohla být šťastná. Jenomže já ne! Měla jsem zase jednu z těch svých nálad a napsala Ti že je konec!!! Prooooč?? Udělala jsem největší chybu svého života! Ztratila jsem Tě! A za všechno si můžu sama!
Moc bych si přála abys mi odpustil, i když vím, že by to pro Tebe bylo těžké... Chtěla bych, abys alespoň věděl jedno: MILUJU TĚ!