Chápu to!!

Díváme se na sebe. Oba víme co s námi je. Útrpné bolesti srdce, když se nevidíme. Stydlivými očky se odvracíme na stranu kde nás nikdo nevidí, když se míjíme. Lehká křídla motýlku, žijící v naší hrudi, když se na sebe usmějeme. Pouhé strnutí, když se navzájem dotkneme. Je to ta nejnádhernější věc na světe, ale nám musí být odepřena. Oba víme jak po sobě toužíme a co k sobě cítíme, ale jak nám to může být platné, když naše láska je zakázána. Stojící blízko sebe, ale přece daleko. I když se milujeme nemůže opustit ty, kteří s námi teď sdílí cestu. Ty a tvá princezna z pohádky, já a můj KDO? Nechci ti zničit cestu po které ses vydal. Nejsem zlá, ale zamilovaná. I když mi teď krvácí srdce, nechám tě jít a nic ti neřeknu. Běž ode mě pryč a nikdy už se neukazuj, protože jinak už mé srdce navždy utopíš. A i když teď mé srdce touží jen po tobě a neustále na tebe volá, i přes tvé klapky na uších ho musíš slyšet, já hrdě zvednu hlavu a nebudu před tebou plakat, budu silná i za tebe. Nemusíš mi říkat sbohem, neboť sbohem řeknu já. Večer, až zase uvidím tvou fotku na stole ve svém milovaném rámečku, vlezou mi slzy do očí a já na tebe budu čekat a doufat, že si své obrovské klapky dáš ze svého srdce dolů a zatoužíš v mém objetí spočinout. Znáš mou lásku, znám já tvou. Nechci tě prosit, ale prosím otoč se za mnou!