Chci doufat..

Většinalidí na světě věří, že na ně někde čeká jejich druhá polovina. Jejich doplnění..i naplnění. Jak ale poznám, že právě stojí přede mnou? Nepředpokládám, že mi zaťuká na rameno a řekne něco jako: "Ahoj, tak jsem tady." Nic není jednoduché. A láska už vůbec ne. Všichni známe tu větu: "Naslouchej svému srdci." Kdykoli jsem se o to pokusila a nechala rozum stranou, vedlo to jenom k bolesti...a nejen k té mé. Proč jednoduše nemůžeme milovat ty, co by si to zasloužili? Tak moc bych chtěla. Tak moc nechcí nikomu ubližovat. Tak moc se mi to nedaří. Pokaždé se dostanu do situace, kdy musím volit mezi rozumem a srdcem.
Už je to dlouho, co mi srdce naposledy "tlouklo". Už je to dlouho, co jsem cítila něco víc než přátelství. Na co vlastně čekám? Na hlas vlastního srdce, které mi snad jednou zašeptá: "To je on." Na tu chvíli, kdy se mi podlomí kolena. Asi se mi tento sen nesplní. Přesto chci dál doufat...