O lásce

O lásce

Láska …? Příteli, pokoušel jsem se o lásku a víš jak to dopadlo... láska není...
Vím, jak to dopadlo, také jsem se o ni pokoušel. Přesto věřím, že láska je. Hmatatelná jako vzduch, naléhavá jako srdeční infarkt a stejně tak bolestná, ale je. Musí být! Tak jako existuje nenávist, válka, dobro a zlo, existuje i láska. Zakletá v srdcích, překrytá masem těl a uzavřená jako spolek satanistů.
Ne každý ji dosáhne, ne každý bude bohatý, úspěšný a slavný. Ne každý bude pracovat v kanceláři. Ale všichni někdy milovali, toužili po lásce a zcela se ji oddali.
Byli-li neúspěšní, co na tom? Nemůžeme nutit druhé lidi, aby nás milovali.
A stejně když ji dosáhneme, nevíme kdy skončí. Láska není jako rodiče, kteří nás nikdy neopustí. To mám, příteli, na mysli. Ona běží jako maratónec, vytrvale a bez zastávek. Někdy se však unaví a je jen na ní zda se opět rozběhne, nebo svůj závod nikdy nedokončí. Ona přichází bez zaklepání a odejde klidně bez kufrů. Proto je tak kouzelná a vzácná.
Láska škodí zdraví, stejně jako kouření a pití. Však žij bez lásky. Nejde to, viď?
Oddej se askezi a v padesáti budeš znásilňovat malé ministranty. Tvoje rodiče proklejí, za to co z tebe vychovali. A budeš v léčebně mezi lidmi, stejně zuboženými jako si ty sám. Holan napsal: Žít není lehké, lehká jsou jen hovna, a měl zatracenou pravdu.
Oddej se vášni a skončíš jako Valmont. Budeš stejný otrok lásky – bez lásky, jako ten blázen v sutaně. V padesáti se oběsíš na špulce silonu, při pomyšlení, že ti tvou lásku miluje někdo mladší.
Ti, kteří v lásce uspějí budiž svatořečeni. Zbourejte pomníky a dejte jim vystavět modly. Budu tam přinášet oběti, zrovna mám papouška, který dodělává…