Chtěla jsem...

Chtěla jsem ti být blízko, jak to jen šlo. Chtěla jsem o tebe s láskou pečovat. Chtěla jsem ti dokázat, že jsem pro tebe vhodná. Chtěla... chtěla... chtěla jsem všechno tak moc, jenomže tebe to přestalo bavit. Oceňoval jsi, co jsem udělala, tak nechápu co se stalo? Přece jsi mě potřeboval, říkal hezké věci... nikdy nezapomenu na ten den, kdy jsme spolu byli poprvé sami. Byl to nejhezčí den po dlouhé době. Bylo nám fajn... na rozloučenou se naše rty na okamžik spojily. Jako kdyby ledovec tál, jako kdyby zemětřesení propuklo... to vše jsi způsobil obyčejným, letmým dotykem rtů. Byla jsem šťastná... těšila jsem se na další setkání. Ty krásné dlouhé telefony mne těšily. Pamatuju se na první polibek.. všechny pocity se spojily... horší než výbuch sopky... než všechny katastrofy světa. Moje přání se mi konečně splnilo. Jenomže od té doby to vše ustalo. Ptám se sama sebe co se stalo? Za telefon ti nestojím, lžeš mi, tolik věcí jsem se dozvěděla a tolik mne to mrzí... Jsem zklamaná, trpím, nemůžu spát a to jenom kvůli TOBĚ! Našel sis náhradu... pochopila bych to... ublížil by si mi mnohem míň, než lží... Nemám představu, kolika ještě ublížíš. Nechci, aby dopadly jako já. Prostě jsem jenom chtěla...