Zrádná touha

Ty řezné bolestivé rány se zařezávají do mého srdce. Rozedírají mě zevnitř a chtějí mě rozsápat. Pomalu, ale jistě mě stahují ke dnu. K tomu hlubokému dnu. Bez radosti, bez života. Padám...padám dolů... Sama. Bez pomoci. Bez lásky. Blíží se můj konec a nastává jen chaos, zmatek, bolest a strach. Čeho se tak bojím? Snad té bezmoci a samoty. Konce všeho dobrého. Nevím, proč se musím rozhodovat o věcech, o kterých nechci. Asi proto, že si to zasloužím. Ano, dostává se mi toho, co mám mít. Vždyť jen všem ubližuju. A to jsem tak moc nechtěla. Vážně...já nevím, jak bych se těm lidem měla omluvit. Nevím, jestli na tohle existuje omluva. Jestli to vůbec jde...nesmím myslet jen na sebe a svou touhu. Tak zrádnou touhu, která je toho všeho příčinou. Touhu...a snad i lásku...Snad se časem vše urovná a já budu zase šťastná. A hlavně blízcí lidé kolem mě...navždy vás budu mít moc ráda...