Konec.

Mým největším přáním bylo být s tebou, hladit tvé věčně studené ruce, hledět do tvých nebojácných očí, sdílet s tebou tvoji radost, tvůj smutek, tvé všechno.
Mým největším přáním bylo být s tebou, s tebou jsem byla, s tebou jsem dýchala, s tebou jsem prociťovala, s tebou jsem také milovala, jen s tebou.
Pamatuješ tenkrát, když jsme se poprvé potkali a dělali, že jeden druhého nevidíme? Pamatuješ na ten letmý pohled s mírným nadhledem nad věc? Trval chvíli, ale přesto… pro mě to byla celá věčnost, pro mě to bylo něco, co se neopakuje každý den, něco výjimečného.
Pamatuješ na naše první neutrální pozdravy, když jsme se potkávali mezi dveřmi, na naše první doteky rukou, když jsme se potají scházeli, na naši noční zábavu v podobě SMS, když jsme nemohli spát, na mé oči, které se ostýchaly vpít do tvých, když jsi mi šeptal, jak mě máš rád, na náš první moc nepovedený polibek.Pamatuješ?
Miláčku, naučil jsi mě moc důležitých věcí, kterých si nesmírně vážím a cením.
Naučil jsi mě žít nejen se smutkem v srdci.
Naučil jsi mě projevit se.
Naučil jsi mě nebát se.
Ale především jsi mě naučil jednu věc, za kterou ti budu napořád vděčná.
Naučil jsi mě milovat…

I přes všechno to skončilo jinak. Co se ti nezamlouvalo? Říkal jsi přeci, že jenom se mnou jsi pravým člověkem, že jenom se mnou si to ty, nikdo jiný.
Pamatuješ tenkrát, když jsi mi vyprávěl, co bys v životě svému milovanému protějšku neudělal, protože tobě se to již stalo? Řekl jsi, že bys nikdy nebyl nevěrný….
Promiň, ale teď se musím i přes černý závoj smutku a clonu slz v duchu smát. Smát své naivitě. Já ti věřila…..věřila jsem tvým řečím, tvému bezchybnému já.

Slzy opouštějí mé smutné oči, stékají po tvářích a tiše dopadají. Vzpomínám na tebe, na nás. Bylo nám přeci dobře, ne? Tak proč?
V hlavě se mi pořád točí jedna tvá věta, když jsi mi řekl, proč je konec:
,, Lidé přicházejí a odcházejí ‘‘
Tvé rozhodnutí a já ho respektuji, i když to pro mě bylo dost kruté. Trápí mě to, ale lásce ani osudu neporučím. Jediný, co mě u tebe mrzí je to, že jsi mi řekl, že nikdy nepodvedeš a i přesto…

Tak a ty jsi odešel….za ní, která tě nejspíš udělá šťastnějším. Řekni mi jedno, budeš jí taky říkat, že jenom s ní jsi to pravý ty?!

Mým největším přáním bylo být s tebou…Nyní je vše jinak a já si po tomto světě chodím zase sama, jen se svým skrývajícím smutkem. Ale i přesto ti děkuji za jedny z mých nejkrásnějších chvil v mém životě strávených ve tvé přítomnosti. Děkuji ti za ty důležité věci, které mi dávají důvod žít.
Bylo to krásné…Přeji ti hodně štěstí do života a prosím, nevykládej už nikdy, že bys nedokázal podvést. Nikdy neříkej nikdy!