První setkání

…bloudí Dobrovickejma ulicema, jo, jo kde pak je to koupaliště…dvakrát jsem ho viděla přejet jeho červenou Felicií nad parkem a třikrát vysvětlovala po telefonu kam má jet.. Všechny pokusný telefonáty zklamaly. Až napočtvrtý to vyšlo, když mě konečně uviděl stát s Hugouškem před koupalištěm, zavěsil telefon.
Seznamování, ježiš jak já ty přiblblý otázky nesnáším..“jak je? kolik ti je? co ráda děláš?“ no, ale tak nějak se začít musí že?:-D „No tak já jsem Martin“ (podává mi ruku), „Jana“ (a gesto oplácím). Chtělo se mi strašně smát, ale nebudu dělat Hugouškovi ostudu :-D. Měla to být půlhodinová procházka bez cíle (teda takhle jsem to původně plánovala), ale jaksi sem minula svůj cíl.
Na první pohled nagelovanej libovej frajírek z města, na druhý pohled celkem fajn kluk z vesnice a na třetí pohled zábavnej kluk – když došla řeč na uranový zajíce - :-D.
Po dvouhodinový procházce, hodinovým kecání v parku na lavičce a dvouhodinovým kecání u něj v autě mi došlo, že můj plán krátký procházky se trošku změnil. Z nikoho se najednou vyklubal někdo a z ničeho se najednou objevila další „schůzka“ příští týden. A ne ledajaká. Velmi překvapující:-D . Když přijel v pátek po odpolední… obešli jsme v jedenáct v noci snad celý Dobrovice, kecali o blbostech, smáli se banalitám a já celou dobu cítila, že mi chce něco říct, na něco se zeptat, ale jeho odvaha zatím pokulhávala nejmíň půl kiláku za ním a asi si rozmýšlela, jestli má přidat do kroku nebo jestli odjede bez ní. No nakonec si to asi rozmyslela, když zjistila, že by zůstala v neznámém městě sama a doběhla ho asi půl kilometru od mého domu, ale přeci:-D
Nejdřív začal takovejma otázkami co kdyby…:-D no chození okolo horký kaše mu zrovna dvakrát nešlo a tak se odhodlal přejít po pár ochutnáních rovnou k věci. Čekala jsem to celou dobu, ale stejně jsem do poslední sekundy nevěděla jak odpovím. „Myslíš, že bysme to spolu mohli zkusit?“ Tak a teď jsem byla v rozpacích. Hlavou se mi honilo ano, ne.. co když …nebo..takovejch pro a proti. Jelikož bylo blbý přemejšlet dýl než 15 sekund řekla jsem, že zkusit se to může. Ne moc přívětivý, ale měl odpověď. Ale když v zápětí něco hledal v kapse, myslím, že mé - zkusit se to může – bral za jasné Ano:-D . A bác, vybalil na mě krabičku, podal mi jí do ruky, a mě nezbylo nic jiného než jí otevřít. K mému podivu tam byl stříbrnej prstýnek s kamínkem. No tak teď jsem ze sebe nedostala víc než, že nevím co říct a děkuju….noo dobře, padla i první pusa:-D
Bylo to na mě ale příliš nějaký uspěchaný, tak jsem se to snažila nějak korigovat a můj nápad nebyl zas až tak marnivej. Ultimátum!! Haha..možná až moc krutý na něj:-D ale co, uvidí se..
..“Tak a měsíc spolu nebudeme nic mít.“ Trošku se zarazil, skoro mu spadnul úsměv z tváře, ale nakonec kejvnul hlavou, tak souhlas, bez problému..:o)
A teď jsme s Nikou mohli uzavírat sázky:-D . „To nevydrží“, „ale jo, třeba jo“ . No možná jestli mu za to stojíš“:-D háá, no ty debaty prostě stály za to. Nika mu moc šancí nedávala, spíš tomu celýmu nějak nevěřila. A já?! Po pravdě mi ten první měsíc dal docela zabrat, buď a nebo..a teď?.. Půl roku už není málo a rozhodně i z malého semínka může vyrůst statný strom. V našem případě jménem LÁSKA! ! !:o)