Pro *,*

Tehdy se to stalo. Láska chystá mnoho ústraní. Jedno takové, je potkat někoho jiného. Tolik odlišného a přeci v mnohém ohledu stejného. Někoho, koho znáte jen pár dní, ale připadá vám jako někdo, koho znáte dlouhou dobu. Láska hory přenáší a bolest přináší. Nejtěžší je uvědomit si, co přesně potřebujete a kam míříte. A tohle jsem dřív postrádal. Něco, co by mi otevřelo oči. Pouze mne mrzí, že to přišlo pozdě. Ale pro teď ne až tak moc. Protože všechno tohle vím. Stále dělám tu zásadní chybu. Nejdu tvrdě za svým cílem. Ale nechávám to beze snahy. Až bude pozdě, teprve si uvědomím, o co všechno jsem přišel. A teď se to děje znova. Ale nedovolím, aby se to stalo. Protože jsem kvůli ní nechal mnoho ze sebe. A jak moc mi na ní záleží, mě nutí udělat, co může všechno zničit nebo jen od základu změnit. Zase všichni, krom té slečny. Ti, kteří mi nemohou pomoci. To mohu jedině já sám. Jsem naprostý blb nebo ještě větší, jestli je to možné. Tak a teď bylo dost řečí a jde se jednat. Co a s kým? No jedním byl jsem já a ona? No to jest tajemstvím.