Pravá láska

Jdu po ulici a sleduju. Sleduju jednotlivce, páry a skupiny. A už jsem pochopil, jak je možné, že vždycky potkám ty samé lidi s jinou holkou a jakto, že mají takoví úspěch. Oni nechtějí mít holku, partnerku a přítelkyni, oni chtějí mít image. Už vím proč jsou u dívek tak "úspěšní". Když deseti holkám napíšou, jak je hrozně milujou, je přece jasné, že jim alspoň jedna odepíše. Hold teď my muži máme asi hooodně velké srdce. Dokážeme milovat deset holek na jednou? Ne. Jsme prostě jen pokrytci.

Nevím, kolik mí "kamarádi" poznali štěstí z lásky.Já nejsem žádný playboy(teda jen občas), ale můžu si dovolit říci, že poslední tři roky byly ty nejlepší v mém životě. Ty, které jsem strávil s láskou a i ty, které jsem strávil sám. Přemýšlením a hloubáním, jestli ještě někdy takovou "ideální" dívku najdu. Jestli ještě potkám takové štěstí.
Jen slyším tu písničku... stojím na ulici, čekám až budu moci přejít na druhou stranu a slyším naší písničku...

"...Tell Laura I love her... tell laura I need her... tell Laura not to cry... my love for her will never die..."

Ano, jak jsou tato slova z písně pravdivá. Často se ohlížím do minulosti a na chyby, co mám stále příležitost napravit... A je tu zas... Ao, Laura...

...were lovers, he wanted to give her everything, flowers, presents and most of all..."

Kdy se minulost stane přítomností? Budoucností?

Jak jsem si naivně myslel, že si najdu další "ideální" děvče a zůstanu s ní.
Nakonec jsem našel. Je úžasná... ale po nějaké době jsem pochopil jednu věc. Není pro mě. Dokážu si představit svůj život a jí po mém boku. Jestli jsem našel další dívku, se kterou bych chtěl strávit zbytek života? Ano, asi ano. Ale ona není pro mě.

Jak jsem si naivně myslel, že budeme spolu, než mi došlo, že i kdyby byla pro mě, tak že já jsem nebyl připraven uzavřít brány a nechat Lauru za sebou...

"...it was just Laura, who lived a died, alone in the chapel she could hear him cry... tell Laura I love her..."

Velice často si teď pokládám otázku, jestli už jsem připraven... A odpověď je jasná... nevím. Možná, že bych něměl uzavírat Lauru. Protože je pravda, že jí budu budu milovat a že má láska k ní nikdy nezemře... Ale život je cesta... a já jsem už udělal krok vpřed. Možná je to chyba... a jestli je, tak doufám, že budu moci udělat krok zpět. Ale teď musím jít dál. Možná se jednou vrátím. ALe teď slyším ještě další píseň...

"...Goodbye my lover, goodbye my friend. you have been a one for me... Tell Laura I love her, tell laura I need her, tell laura not to cry, my love for her will never die... remember us and all we used to be..."

Proč jsem ještě nenalezl další přítelkyni a nepokračoval v cestě? Možná jen dělám chybu, že se snažím najít tu, se kterou chci strávit zbytek života. Možná bych měl být víc šmejd, jako jsou mí přátelé a jako je tento svět. Možná bych měl hledat i mezi těmi nepravými a prostě mít krásný čas... užít si. Možná, že je to to, co bych měl pro sebe udělat.
A možná jednou najdu lásku. Protože já už nehodlám čekat, až přijde sama. Já jdu hledat. Najdu? Kdo ví... Ale hlavní věcí pro mě je, že jsem to zkusil.

A tohle je moje nová vize do budoucna...