Proč......?

Proč srdce touží po někom, koho nemůže mít? Proč se trápí kvůli člověku, který si to nezaslouží? Proč chvíle štěstí tak rychle utíkají? Proč.........?
Chtěla bych znát odpovědi na tolik otázek!
Proč má srdce svoje důvody, o kterých rozum nechce ani slyšet?
Stojí to za to? Stojí mi to za to trápit se pořád kvůli němu? Proč zrovna on?! Proč si srdce vybralo jeho?! Co je na něm tak zvláštního? ..nejhorší je snad to, že ani na to si nedokážu odpovědět!
Říkám si... vždyť on si tvoje slzy nezaslouží. Říkám si.. vždyť jemu je jedno, že tu pláčeš! Jemu je jedno, že ho miluješ! Jemu je jedno, že v sobě svádíš vnitřní boj a děláš to, vůči čemu jsi byla proti. A najednou zjišťuju, že to prostě nejsem já! Já nejsem ten typ holky, co chce nezávaznej vztah! Já NE! Tak proč to kvůli němu jsem schopná zkoušet?! Proč?!
Proč jsem do toho, sakra, šla.. když jsem věděla, že jednou to skončí? Já ani vlastně nevím, jestli to skončilo, ale.. vypadá to, že asi jo. Moje chvíle štěstí asi vážně skončily. Jen se mi to ani neobtěžuje dát vědět! :( Nebo se hodlá zas jednou ozvat, až nebude jiná poblíž?
Proč si ani trochu neváží toho, co k němu cítím? Nebo aspoň natolik, aby se ozval.. a jestli to sám pro sebe ukončil.. tak natolik, aby mi to laskavě oznámil?!
Opravdu mám pocit, že bych si zasloužila aspoň to!

Já jsem vážně zralá na to, nakopat sebe samu do zadku! Vždyť jsem to věděla nebo aspoň tušila! Proč jsem se na to nepřipravila?!

Nejhorší pro mě je vědět to, že mu vážně ani trochu nechybím! Ani trochu.. to by se přece aspoň obtěžoval mě aspoň prozvonit.. aspoň jednou za těch pár dní. Ale ne.. neudělal to! Ani natolik pro něj nejsem důležitá...
...jdu teď ven... třeba tam na něco přijdu spolu s mým andělem strážným.... ztm ahoj...