Mít srdce za hlídku

Když uvadaly na listí
poslední slzy léta
Přijela zpátky do prázdna
vznešená Marietta
Sám vynášel ji tehdy z vlaku
Kolena měla děravá
Prý spadla za volností ptáků
To se však mocným nestává... ?

*

Otec: Jestli tě vůbec změnila?
Marietta: Kdo? Rána ztěžklá, nemilá?
Aldret: Jak moc smí lháti zranění
Otec: Tvá píle se zde ocení
Marietta: Cena je slepé mámení
Otec: Co tedy vlastně od nás chceš?
Marietta: Cos jednou ztratil nenajdeš?
Otec: Kdo ztrácí diamanty v poli ať už jich více nehledá
Aldret: Mlč! Vždyť jí srdce usedá
Marietta: Proč mě to, nevděčnou, tak bolí?

**

Aldret: Měla bys, drahá, už jít spát. Ať se máš sílu radovat.
Marietta: Mít radost, Aldret, z čeho, z koho? Vzala jsem sobě příliš mnoho
Aldret: Nemluvte bludy, běžte spát.
Marietta: Co když mě osud nemá rád?

**
Marietta: (modlíc se k obrazu Panny Marie)

Odpusť mi, Panno všemocná,
budiž mi v nouzi pomocná
Koho jsem vlastně zradila
K čí vůli křídla složila
A nechala se připoutat
Na lože z olověných jehel
A kdo mi vlastně odpověděl?
Maria, ženo nad zlato,
Budiž mi v srdce připjato
Křehké pápěří odpuštění
Nebo mi pomoci už není?

**
Otec: Vždyť byla krátkou dobu pryč! A já jsem slyšel samou chválu, jaký je naše Mary dříč. Tak, dcerko moje, jenom křič a nehaž nyní do kanálu vše tebou zbudované. Proč ses mi tolik proměnila?
Aldret: Nebyla, pane, nikdy víla. V ní síla, hrdost pořád plane. Však upletla si na se bič.
Otec: Jak jen jí nyní pomůžeme? Jak vyzpovídat srdce němé? Je ve vesmíru jiskrou žhavou, je nezkosenou letní trávou, tak proč jen mi teď uvadá? A kde je dobrá nálada, která v ní podbarvila krásu, dřív lišila se od topazů jen jiným očí odleskem
Aldret: Ach, pane, ona není snem. A jako každá jiná žena, je do starostí ponořena. Však nevím, nevím, na co teď-
Otec: Jdi. Pravdivě mi nitě spleť

**
Edmund: Je-li tu někde Marietta?
Lina: Princ Edmund! Nebyl jste tu léta!
Edmund: O to se, Lino, nestarej a jen jí o mně vědět dej
Lina: (pro sebe) On! Nezměnil se ani trochu. ON! Nejkrásnější ze všech hochů. A dnes už dokonce snad muž, a proto tedy..., no, co už, já nevidím ho naposledy. Osude, na to pamatuj, tenhle muž bude pouze můj.
Lina: Ihned ji, pane, zavolám. Však nebudete přece sám. Nechám vám přinést truchu vína, po něm se snadno rozpomíná
(pro sebe) nebo spíš.. zapomíná
Edmund: Ty budeš asi vždycky stejná, vzpomínek studna neprodejná vyvěrá po něm vskutku z nitra. Dělej, jak myslíš. A zas zítra.

**
Marietta: Pane, můj pane, znovu s vámi,
chci zas usínat pod hvězdami
Edmund: Ač zhaslo podmanivé léto, mou lásku zpečetěnou vámi, ze srdce nikdo nevymámí! Má snivá hvězdo.. Marietto..
Marietta: Drahý, jste příliš roztomilý, jenom mi dejte malou chvíli, se trochu z toho vzpamatovat
Edmund: Snad se mi nechcete zas schovat? Prohledal jsem snad půlku světa.
Marietta: Můj pane, z úst mi mizí věta..
Edmund: Nevadí, nemluv, třeba zpívej, mlč, muč mě, vyhoď, nebo líbej. Nech mě však na tebe se dívat
Marietta: (pro sebe) Jak teď mám slzy neprolívat, když jsem ho zrádně podvedla
Edmund: Má láska mě sem dovedla, tak pojďte, odejdeme spolu
Marietta: Můj panem, vždyť nemáme nic
Edmund: Ne, máme pohled na měsíc, vlastníme velké lásky horu a já ložiska karneolu. Jsem drahá, velmi bohatý
Marietta: (pro sebe) Osude, jede! Proklatý.
Edmund: Proč, má nevěsto, mlčíte
Marietta: (pro sebe zoufale) Bohužel, to se dovíte
(nahlas) Až zas zezlátnou v polích klasy, krajina šat si vymění a pokryje se zelení, až léto odevzdá svou vládu nám mučivému listopadu, tehdy tu budu celá pro vás
Edmund: Mám čekat rok? To radši provaz
Marietta: Nebuďte drahý uspěchaný, čas zhojí sebehlubší rány a bude to teď potřeba.
Edmund: Jsem dalek veškerého spěchu, však tohle příliš přeháníte. Nikdo mi nijak neublížil a já už do snů oči klížil a vy mi je teď chcete vzít
Marietta: Musíme svatbu obložit! Je toho dost co o mně víte, však co vám musím předložit, to nestrávíte s chutí žít. Pak k času smíte pro útěchu
Edmund: Co jste mi, lásko, neřekla? Čeho jste se tak ulekla? Kde je ten náznak zdravé krve, proč nejste svěží jako prve. Teď už to vidím, vidím, vidím!
Marietta: Bylo to asi nějak takhle-
Damian: (vtrhne do dveří) Jak jen vás, Mary, nenávidím! Kdo to tu právě stojí s vámi? Co naše lůžko pod hvězdami?
Edmund: To vysvětlíte, Marietto!
Marietta: Můj bože, já jsem ztracená! (pro sebe) co chce tu ten muž bez jména
Damian: Tys, holčičko, mě okouzlila, do srdce nový nápěv vlila, neznali jsme se ani jménem a shořeli jsme pod plamenem. Shořeli v obětí a spolu, proč mě teď uvádíte k bolu
Edmund: Jak jste jen mohla, moje paní? Ty bídná, zrádená hadí ženo, ať mi to není odpuštěno, že jsem vás kdy chtěl více znát, že jsem vás musel milovat. Lituji všech svých slov i citů, zaval tě moře antracitů, ty zrůdo, mrcho, nevěrnice
Damian: Dost už! Vždyť umlkly i svíce. Cítím se taky velmi zrazen, nejsem však zase taký blázen, by skolila mě vítrnice
Marietta: Odpusťte slabé nešťastnici, že nepřešla most přes temnotu, ta tíhou studeného potu bude teď pro vás umírat a zda ji z vás kdo měl i rád, teď upalte ji, Polednici. Má lítost nikdy nevyváží, bolest co vaše srdce sráží. A krev se v žilách právem pění. Ať nedožije kuropění, je-li to vaší svatou vůlí. Žel duše se jí nerozpůlí.
Damian: Budiž vám naší svatou vůlí, by všechny spory uhynuly, ať Země kolem Slunce letí, ať vrána může vyprávěti skřivanu, vrabci o pochybách, ať bolest vaší duší hýbá. Za rok sem přijdem zjistit koho jste vyvolila za manžela, pro koho duše tvoje mřela. Ať toho ale není málo, kdyby se náhodou snad stalo, že namluvím si jinou ženu, vyberem, pošlem Magdalenu, některou bídnou nevěrnici, ať vám to zavčas přijde říci
Marietta: Ať se tak tedy pro vás stane. V srdci mám přehlubokou ránu, teď živou mrtvolou se stanu. Mějte se lépe pane (ukloní se Edmundovi), pane (ukloní se Damianovi)

**

Edmund: Obelstěn zrazen zůstal sám. Hlupák jsem a tak umírám. Kde je ta holka! Lino, Lino! Přines mi nejsilnější víno.
Lina: Zde je. Jen pijte, mučedníku. Budu tu pro vás celou noc, jen zavolání.. pro pomoc.
Edmund: Budiž ti celý svazek díků. Kéž bys mě v noci potěšila. Jsem ale příliš zničený. Ach, ano, příliš. Na ženy.
Lina: Se mnou vás zmatek nečeká, já umím povznést člověka. Jsem údajně prý éterická.
Edmund: (s úsměvem) A taky zdá se namyšlená.
Lina: Ne, mýlíte se, jsem jen žena. A teď pojď ke mně, do mých dlaní, budu tě hýčkat do svítání. Budu ti lampou, studnou, skrýší, však do duše se nezapíši. Můžeš mi zítra klidně lhát, dnes ale pojď mě milovat.
Edmund: Do náruče tvé sebe dát? Tomu se smím jen pousmát. Mé srdce vlastní Marietta.
Lina: To samé, pořád, po ní veta. Vždyť je pryč, vždyť vám ublížila.
Edmund: Jen aby ve mně navždy žila. V mých očích, na rtech, v mojí mysli.
Lina: To ani chorý nevymyslí. Raději napijte se vína, po něm se člověk rozpomíná.
Edmund: Nechci se na nic rozpomenout, chci ji, tak moc, chci svou ji ženou.
Lina: (pro sebe) Ty blázne, BLÁZNE!! Jenom pij, jak vlk si přežalostně vyj, budu tě večer dlouho těšit a to by bylo... nevytěžit (nakloní mu pohár ke rtům a on se zhluboka napije)
Edmund: (po několika číších) Jsi krásná, příliš krásná, Lino. Jsi v lesích svůdné andantino. Jsi třpytným hlasem zpěvných ptáků jsi odlesk z peří ohniváků. Tak chci tě, chci tě.. pomilovat. Tvé tělo, duši, chceš se schovat? V záhyby zničeného muže, který ti nikam nepomůže. Chceš býti, Lino, dneska má?
Lina: (pro sebe) toť hudba uším příjemná. (nahlas) Ach ano, Ano, stokrát ANO!! Ať je již navždy rozehráno to rozechvění mezi námi, buďme si v parnu mýtinami, buďme si v městě kroužkem trávy, buďme vždy spolu, usměvaví.
Edmund: Moc mluvíš, nemluv, jen mě líbej, dlaň v dlani, tělo v těle skrývej

**

Otec: Lino, ach Lino, co se děje? Má dcera v šatě Beznaděje, chodí si smutně po zámku jen s pouty místo náramku
Lina: Můj pane, vážně, vážně nevím, tohle vám dneska nevyjevím
Otec: Kde jsi ty kurtizáno byla? Komu ses zase zaslíbila?
Lina: Byla jsem s krásným neznámým
Otec: Hlupačko! Tohle je jen dým
Lina: No jen si, pane, nemyslete
Otec: (pro sebe) Chudáček, zjistí, že se plete..

**

Marietta: Aldreto, co jsem udělala? Chůvo, tys při mně vždycky stála. Řekni mi, co se to jen stalo. A kde je pro tentokrát chyba?
Aldret: Co srdce?
Marietta: Tiché je jak ryba. Od žalu příliš polámané.
Aldret: Tohle se, dítě, občas stane. Neházej flintu do žita, vždyť bitva není odbyta. Jenště se mnohé, mnohé změní, než ty jim přijdeš v zapomnění. A jestli se tak vážně stane, tvé srdce prázdné nezůstane
Marietta: Ne, ono vážně prázdné není, jenom teď nikde nepramení
Aldret: Cesta je stále ještě skrytá. Poupě co dlouho nerozkvítá. Dočkáš se, dočkáš, moje drahá, a jestli tě to zrovna zmáhá, odměny dojdeš ve všem skvění
Marietta: Není to, chůvo, k vydržení!

**
Otec: Mluvil jsem s Aldret
Marietta: Vždyť já taky
Otec: Netrap se, ženichů jsou mraky
Marietta: To mě má, otče, uklidnit? Já pošlapala svatý cit a na to velmi doplatím
Otec: Ty budeš šťastná, já to vím
Marietta: Snad jednou, doufám s jedním z nich
Otec: Už rozhodla se moje dcera?
Marietta: Přemýšlím z rána do večera a pak za svitu večernice plní se řevem moje plíce, řevem tak tichým že jej slyší snad jenom ti skutečně tiší. Třeba mi bude milost dána.
Otec: Zajisté, nejsi zaprodána, než citům vážně ctnostně ryzím
Marietta: Však, otče, co když jednou zmizí?

**

Marietta: Vidělas dneska mého prince?
Lina: Ach, odpočíval na mýtince
Marietta: Co mi to říkáš za nesmysly? Že ty jsi zase včera pila
Lina:(pro sebe) Hloupý kdo bez mozku prý "myslí" (nahlas) Ne, princi jsem se zalíbila
Marietta: Co mi to lhářko, tady říkáš, buď ráda, zatím nenaříkáš. Všechno se může rychle změnit
Lina: Umíš jen lidi nedocenit. Tvé výhružky jsou, Mary, plané a on se mým teď mužem stane
Marietta: Ne, já se musím přesvědčit. A jestli.. srdce! Přestaň bít

**

Marietta: Dnes zrána potkala jsem Linu a říkala mi spoustu věcí
Edmund: Měla by zvířetem být v kleci, jestliže zneklidnila paní.
Marietta: Nebuďte cynický, jsem vaše navždycky. A vy to příliš dobře víte, citu si ale neceníte. A to, můj pane, ani trochu. Na každém šprochu...
Edmund: Jedna noc, dámo. Jsme si kvit. Vy poplivala jste můj cit. Vy zničila jste moji věrnost a čest srazila pod lhostejnost.
Marietta: Tak kdo teď komu dává šanci?
Edmund: Nevím, jsme před osudem psanci v téhleté době asi oba, je to tak těžké, zlá je doba.
Marietta: Hlavně když se tak bavíte
Edmund: Smát smí se, koho zraníte
Marietta: Nechci už nic tu od vás slyšet

**

Otec: Jak jste se s princem dohodli? Už jste se nějak rozhodli?
Edmund: Ano, on našel dobrou ženu. Zůstane jemu za odměnu. A mi snad vinná Marietta. Můj cit tu pro ni zraje léta. Tak zdali mi ji pane dáte.
Otec: Můj synu, co to povídáte? Já budu jenom přešťasten. Buď blízký váš svatební den.

**

Edmund: Vezmete si mě? Ubožáka?
Marietta: Ach, co mě nyní více láká
Lina: To nesmíte mi udělat
Otec: Svou dceru dám mu velmi rád. Ty mlč jsi jenom dcera služky. Nezmůžeš se než na pohrůžky. Ti dva teď budou šťastně svoji.
Edmund: Tvá závist tady neobstojí.
Lina: Má závist? Pane! Miluji vás! Proč z kamene je dnes váš výraz. Věřte mi drazí smím se mstít.
Edmund: Ano, však líp je odejít

**

Edmund: Zítra se staneš mojí ženou
Marietta: Na bolest brzy zapomenou. Co když se ale pomstí Lina?
Edmund: Už ani vy mi nejste vinna. A čeho se než viny bát? Bezpečnost umím zachovat. Věřte mi, sladká lilie, má věrnost všechno přebije

**

Otec: Co je ti, Lino, milá, zlatá
Lina: Jsem zlobou příliš rozehřátá
Otec: Tak pojď se se mnou v lázeň zchladit
Marietta: Kdypak nám chcete požehnati? Můj muž se brzy z cesty vrátí a jinak si jej těžko vzít. Musíte svazek posvětit.
Otec: Má dcero, nyní nemám času, probudit musím zvadlou krásu. Teď mě má chvíli jenom Lina, nebude ti to, doufám, vadit?
Lina: Dobře se o něj postarám. Mou přítomnost stesk neprolíná.
Marietta: Tak dobře. Tedy nemám strach.
Lina: (směje se) Neboj se, Mary, nejsem vrah. (pro sebe) však všechno tvé teď v moci mám

**
Otec: Na služku příliš ladné tělo
Lina: Káně mě v lese zapomnělo. A služka mě pak vychovala.
Otec: (pobaven) A čímpak jiným by ses stala?
Lina: Byla bych pane kurtizána
Otec: (se smíchem) Z káněte? nedožil bych rána
Lina: Můžete si mě vyzkoušet. V mých svlažit dávno zprahlý ret.
Otec: Takhle mě nikdo nepokouší!
Lina: Odpusťte, že to služka zkouší
Otec: A hle! jí se to podařilo, nic není mi tak velmi milo jako tě přijmout do náruče
Lina: (pro sebe) Teď si mě vem, pak budeš skučet

**

Aldret: Otec je mrtev, Marietto!
Marietta: Kde klíčí co je nezaseto? Kde se ty pomluvy jen vzaly
Aldret: Ne, nejsem obětí zlé spály! Tohle je pravda, pravda čirá!
Marietta: Zdravý.. ten jen tak neumírá
Aldret: Tvá služebná ho zabila. To, že se mu tak líbila.
Marietta: Ne! Bože! Tak se pomstila

**

Edmund: Jsem zpět, líbezná nevěsto. Však.. bludy běží za město. Že mrtev je prý otec tvůj. Pomluvce mečem pamatuj.
Marietta: Je doopravdy mrtev pane. A jeho rty, dřív nelíbané, naposled zvlaženy jsou krví. Tu hrůzu nikdo nevypoví
Edmund: Toho, kdo zmámil, zabiji.
Marietta: Hořkou číš do dna vypiji. Byla to naše zrůdná Lina
Edmond: Už teď jí má zbraň hlavu stíná

**

Edmund: Zemři, jen zemři, děvko zpupná, byla ti milost nedostupná. Ze srdce nadělalas vrásy, teď za vyrvané světlé vlasy mé Marietty zaplatíš. Jen vypij její hořkou číš.
Lina: Lituji? Ne, já proklínám. A jako drak zrak zhasínám a zamykám se ve sluji. Návrat svůj ovšem zvěstuji. Ne sbohem, pane, nashledanou. Zhrzené ženy ohně planou.. už napořád. Měl jste mě míti rád. (umírá probodena mečem)

**
Edmund: Tak dokonáno jest
Marietta: A nebe beze hvězd bude.. už napořád. Co nás teď může hřát?
Edmund: Dokud tvá láska nevychladne, bude to pro mě téměř snadné a moje srdce neuvadne.
Marietta: Věčnou ti lásku přísahám.
Edmund: Já věčným štítem budu nám.

**
Aldret: Přesmutná sloka, povídám. Nakonec ale vzlétli výše a.. to už nikdo nezapíše.