Láska není jen slovo...

Láska není jen slovo

Láska není jen slovo, je to nutnost k přežití stejně jako dýchání, pití nebo jídlo. Jak říká jedno výstižné latinské přísloví „Sine amore nihil“ – Bez lásky nic není. Existuje několik způsobů, jakými může člověk milovat. První láska, s kterou se jako malé děti setkáme, je láska rodičovská. Později získáme kamarády, bez kterých bychom si život také nedokázali představit, a nakonec se zamilujeme. Ze vzájemné lásky se nám narodí dítě, staneme se rodiči. A celý koloběh se znovu opakuje. Ale to ještě není všechno. Během našeho života si vytváříme lásku k vlasti, zvířatům nebo také k předmětům. Zkrátka láska, ať už je jakákoli, nás doprovází celým naším životem. Bohužel, je také často kolísavá a krutá. O to víc mě potěšila malá příhoda, která se odehrála letos v létě.
Venku byl nádherný slunný den, který by byl opravdu škoda strávit doma, a proto se moje mamka rozhodla, že pojedeme na výlet do Mariánského údolí. S sebou jsme vzali mého bratříčka Romana a moji kamarádku Katku, aby nám bylo veseleji. Prostředí malebného údolí bylo vskutku překrásné. Sluníčko příjemně hřálo do tváří, ptáčci radostně trylkovali a na každém kroku nás obklopovala kouzelná příroda. Cestou jsme potkávali spoustu mladých lidí a s Katkou jsme si říkaly, jaká je škoda, že vidíme jen mladé páry. Copak ti starší zapomněli, co je to láska a jaké je to vodit se za ruku překrásnou krajinou? Zastavit se a pobýt chvíli s milovanou osobou? Doufaly jsme, že tohle se nám nestane a vtom náš pohled utkvěl na jednom zamilovaném páru. Vypadal opravdu šťastně, drželi se za ruce a zamilovaně si hleděli do očí. Celý dojem ještě umocnila malá pusa, kterou si dali, když jsme je míjeli. Oběma bylo asi přes šedesát, ale díky jejich vzájemné lásce jsme v nich viděly opět mladý pár.
Bylo by krásné, kdyby láska trvala věčně…