ze dne na den

Ptal ses mě: "miluješ mě?"
a já odpověděla: "ano"
a dnes kdyby ses mě na tu otázku zeptal znovu.. asi bych neodpověděla..

jen bych mlčky stála a koukala ti do očí, který pro mě tehdy byly až moc kouzelný...
dneska sedím a poslouchám tvoje písničky a v ruce držím teplej čaj.. nejspíš by sis jej dal semnou.. jenže to by nesměly tvý věci ležet ve velký papírový krabici zavřený páskou.. páskou, kterou nikdy neotevřu.. jen abych neplakala...

druhý den a já pořád nepláču, velká holka?
tehdy si říkal: "silná"
kdepak...
Ty vzpomínky jsou tak živý a pořád tě miluju a moc pro mě znamenáš
ale nikdy v životě už se k tobě nevrátím.. i na tohle mě moc dobře znáš..
velký holky nepláčou, tak sakra proč nemůžu plakat? já nejsem velká... A strašně mě to všechno ničí.. nenávidím tě...

protože mě:
ničíš,
ničí mě ty písničky, který v compu mám,
ničí mě ta představa, že tě na chodbě potkám,
každá maličkost mi tě připomene,
a už ani na to O.C se dívat nemůžu.

to sem dělala s tebou!!

jen prostě chci plakat a pak se tomu všemu jednou zasmát:(

Nikdy víc..