Vyznání lásky

Láska...Slovo používané v knihách...v časopisech...v romantických telenovelách...Stejně jako vyznání ,,Miluji tě'',případně americká verze ,,I love you'',což už je i u nás nejspíš ještě používanější než ono první vyznání.

Jak těžké je někomu vyjádřit lásku!Potřebujeme takovou dávku odvahy,musíme se smířit s případným neúspěchem,musíme riskovat.Ale kde vzít už jenom odvahu k risku?
A co když to nevyjde?Kam se potom rozplynou naše sny,naše obrazy,které jsme si malovali tak dlouho v jasných a zářivých barvách...kde?V nekonečné kalné mlze?Odpluje i naděje do věčného přístavu?A my budeme tohoto našeho činu opravdu hluboce litovat a možná se i zapřísáhneme,že už takovou ,,blbost'' nikdy neuděláme.

Vyjádřit někomu lásku podle mě ovšem není blbost.Je to ten nejvzácnější a nejvznešenější cit a ten,který nás odmítne,netuší,jaké peklo tím rozpoutává v naší duši.Protože my se s jeho odmítnutím nemůžeme smířit.Milujeme ho dál a dál a pak už nastává ta další etapa,smutná a zvaná nešt'astná láska...Láska k osobě,jenž naše city neopětuje,jenž nás nechápe a jenž si neváží vroucné lásky a obdivu,který jí tolik nabízíme.

Ale raději se vrátím k tomu vyznání.Vyznání lásky podle mě není někomu povědět ,,Miluji tě'' jako v tom novém úžasně romantickém slad'áku,kdy dva hlavní hrdinové překonávají strašné překážky,nepřející jejich lásce,ale zjistit,že nás k tomu druhéhu táhnou víc než jen vzájemné sympatie.A to se klidně dá povědět i jinak-například takovým ,,Vážím si tě'' nebo ,,Jsi pro mě důležitý/á''.A zjistíme...zjistíme,že to splnilo naprosto stejný význam!

Láska se dá samozřejmě vyjádřit také jinými způsoby-dopisem,esemeskou,e-mailem...Taková zpráva od srdce potěší,zjistit,že nás má někdo rád a obdivuje,vždy potěší,ale pro hodně lidí je to hodně neosobní.Já tuto metodu sice nijak nepreferuji,ale párkrát jsem ji využila-to proto,že jsem hodně nesmělá povaha a jenom pohle na mého vysněného kluka mě uvádí do rozpaků.Okamžitě se začnu celá klepat,nejsem schopná se na něj podívat,natož cokoliv říci.

Asi bude nejlepší nechat vyznání na každém.Každý by se měl rozhodnout tak,jak to cítí,jak to pocit'uje v srdci.A jakmile začne velet srdce,rozum už se stává přebytečným...