Po rozchodu

Je to čtyři týdny. Někdo by si mohl říct, že to uteče jako voda. Že za tu dobu se dá zažít spoustu hezkých chvil. A někdo dokonce prožil ty nejhezčí chvíle svého života. taky bych to tak ráda cítila, ale...Všechno je přesně naopak. Čas pro mne plyne čím dál tím více pomalu. Každá minuta, každá sekunda je pro mě jako nekonečně dlouhé roky. Čas plyne hrozně pomalu. Ale kdyby jen to. Je to čas, kdy jsem bez mojí životní lásky. Čas, který enmohu strávit stím nejlepším a nejúžasnějším človíčkem na zemi. Strávit ho jak jen nejlépe jde. Bohužel...život se nedá ovlivnit. A čas je pro me jen věc, která plyne a nemá žádný význam. Plyne dál a dál a nese si s sebou jen trápení, smutek, bolest, výčitky, hořkost, pláč, strach, beznaděj, bezmoc, úzkost...všechny možné pocity. To všechno by se dalo shrnout do jednoho...Nešťastná láska...Ale to není všechno. Těch pocitů je na tisíce. I kdybych sebevíce chtěla, tak je nedokážu vyjídřit slovy. Taková slova nejsou. Protože to je jen ve mě. To všechno co se ve mě odehrává a co prožívám zůstane jen uvnitř mě. Nedokážu to popsat. Ale je to hrozný boj. každý člověk si to prožije v životě sám. Ten kdo to nepozná může být šťastný, že si ušetřil spoustu bolesti a nepěknýchc chvil. Ale naopak, že nepoznal to nejkrásnější co člověka v životě může potkat a rozradostnit mu srdce a zaplnit ho pocitem, že je pro koho žít, že je život krásný. Ale bohužel někdypřináší i to nejhorší. Pokuď nalezne to nejcenější měl by si toho vážit, snažit se, aby o to nikdy nepřišel a neskončilo to. I přes všechny nepěkné chvíle, které si prožije každý, by si měl uvědomovat, co má za štěstí. A že to může jednoduše a rychle ztratit. A tím se dostat na úplné dno. Ale to už je pozde něco vracet. Už se stalo a vrátit se to nedá. Nemohu říct, že jsem si lásky dost nevážila. Ale ztratila jsem to nejcenější co jsem měla. Smysl života. Koho jsem měla! Mého milovaného Martínka. Člověka, který mě stále miluje, i přesto, že jsem mu ublížila jak nejvíc to šlo. Človíčka, který byl pro mě schopen udělat naprosto cokoliv jen abych byla šťastná. On by za mně i umřel. Človíčka, který mi vždy dokázal pomoct, i když to byli ty nejhorší chvíle v životě. Vždycky jsem to spolu zvládli. To byl můj milovaný Martínek. Můj přítel, který mě vždy dokázal podržet a zvlednout mě ze dna. Človíčka, který tu byl vždycky jen pro mě. A já si nikdy neodpustím, že jsem to udělala. Že jsem ztratila svoji lásku. Ztratila jsem smysl života! Ale ještě více, že jsem mu ublížila. Ublížila jsem mu hrozně moc! Že jsem mu vzala všechno co měl. Z čeho měl radost. Pro co žit. Udělala jsem rozhodnutí, kterého budu vždycky hrozně moc litovat. Rozhodnutí, které nemělo nikdy přijít. Udělala jsem chybu, kterou enmohu napravit, a kterou nevrátím zpět. osudouvou chybu, za kterou člověk hořce platí. Jak se člověk každé ráno probouzí a nechce vstávat. Chce navždycky spát. Protože ta bolest je tak moc silná. Vždy stává bez úsměvu. Pak nasadí svou masku a vydá se mezi lidi. Ale i přesto, že s usmívá, je vidět v očích, že se jí chce neustále brečet. mojím rozhodnutím, jsem naše životy obrátila naruby. Všechno na čem mi kdy záleželo nebo spíše na kom mi kdy zíleželo, jsem dobrovolně ztratila. A to jen kvůli mě. To si budu vždycky vyčítat. A mému miláčkovi jsem zničila život, protože jsem mu vzala to poslední, pro co tu žil. Způsobila jsem moc bolesti. A tu nikdy neodčiním. A dost trvdě si za svoje chyby nesu následky. Spousta lidí vůbec netuší co se děje. Spousta jich ani netuší, že se vůbec neěco děje. A to je jedině dobře. Dokonce ani moji nebližší neví nic. vytvořila jsem si svůj svět. Nikdo to nemůže vědět. Dokonce ani Martínek to neví. Možná by pak poznal, že tooh opravdu ze srdce lituju. Kdyby měl jen letmo možnost mě vidět, poznal by, že ze mě zbyla jen troska, která proplouvá životem, ale nežeje ho. Jen další obyčejná holka co se trápí. Ale vlastní chybou. Ale jen on by dokázal vidět co se ve mě děje. Protože on by to viděl srdcem. Jen on by poznal co cítím. Co prožívám. Čím se neutále užírám. A jaká troska ze mě zbyla bez něho. Ale to on nikdy vedět nebude. Nemám odvahu ani chuť mu to říkat. Nemohu mu to dělat ještě těžší než jsem mu to udělala!!! Už má díky mě dost bolesti. Už nikdy nebude MY!!! :'( Teď jsme každý sám. Jen dva lidi, kteří jsem nešťastně zamilovaní. Co tu jen tak přežívají. Na oko dělají, že je všechno ok. Ale v hlavě a hlavně v srdci je to naprosto jinak!!!