Smrt nebolí, ale umírání ano...

Troska v troskách života?taháš mě sebou do sraček,pořád a pořád,potápíš mě jen tím ,že si myslíš že se ožereš,zahulíš, zamrdáš s ním...že se něco změní... ničíš mě tím že se ničíš...že ničíš náš vztah!Tvoje skutky mi hnijou v srdci, kypří na mé duši, pro mě si mrtvá snoubenka a přitom tak živá, jak jsem mohl být tak slepě zamilován do někoho kdo tak věděl, že mě zradí...nic z toho co jsi dostala si nezasloužíš jen za to jak jsi hloupá a ubohá!Ani vteřinu! jak si mohla udělat tolik chyb a nechat za sebou tolik kaluží mé krve,když tvrdíš, že jsem tvá pravá láska??!když se k němu pořád vracíš, ničíš mě, vědomě děláš chyby, kterýma mě zabíjíš asi Tě to baví, nejsi schopná normálně přemýšlet, jsi sobecká pokud si myslíš že smrt je Tvé vysvobození...kdo nebo co vysvobodí mě?necháváš mě v těch sračkách samotného...jak já Tě nikdy samotnou nenechal!musím s tím bojovat...sám... neděláš nic pro to aby se to napravilo...jen si za ním znovu vlezeš!Bylo těžké spadnou z hvězd na, které jsme vystoupali společně...Těžší je, ale znovu na ně vystoupat a nenechat se znovu shodit... Můžu odpustit, ale nikdy nezapomenu!!!
Teď když ležím, myslím na Tebe, kouknu na Foggyho je mi příjemně, vzpomínky na ty krásné chvíle...motýlci létají v mé hlavě...jiná vzpomínka vrazí mi nůž do břicha, vzpomínka na to....na ten hnus!...TY DĚVKO UBOHÁ!z očí pláč v srdci hněv...zvracím krev...neee krev,,,,,,zvracím TEBE!!!!umírám při myšlence na TEBE....!
Přes to VŠECHNO...pořád Tě vidím jako mou nejkrásnější květinku na jarní louce, kterou jsem si sám vypěstoval, ale Tvé činy mě nutí Tě přestat zalívat a dávat Ti lásku,péči a čas...UVADÁŠ mi v náruči...v náruči, která je od krve, asi má krev Tě ještě drží úplně neuvadnout, jenže já brzo vykrvácím...nezbude ze mě nic,nic pro Tebe...už neslyším své srdce, kdysi bilo jen pro Tebe...slyšíš ho?je tam někde v Tvém květu, ale ten brzy uvadne a mé srdce už nikdo neuslyší...nikdo...

By Dying SARI