...Láska...

O lásce existuje mnoho děl, která ji líčí jednou jako krásnou a plnou vášně, jednou jako bolestnou plnou slz... Jaká doopravdy je? A jak ji vlastně poznat? Co když nejsme dostatečně všímaví a ten pravý se kolem nás sice mihne, ale my si ho nevšimneme...?
Jaká doopravdy je?
Záleží hodně na tom, jestli v ten určitý okamžik nám je opětována nebo není...
Je-li, pak se hovoří o tom nejkrásnějším citu,který je životu nepostradatelný. Prožíváme ho plnými doušky. Upíjíme z poháru lásky společně a všechny svoje problémy řešíme taky společně. Vyskytuje-li se v lásce touha po moci, nemůže nikdy vzniknout ten pravý cit... Dříve jsem si myslela,že nedokážu poznat,když jsem zamilovaná,ale byla to chyba... Dokáže to každý. A nepatří sem jen touha být s milovanou osobou, včetně žárlivosti, ale může sem patřit i pláč. Když přemýšlím nad tímto slovem, dochází mi, co všechno může pláč o osobě vypovědět. Bud to, že je moc přecitlivělá, nebo se dokáže vcítit do dané situace a dalším příkladem, který se týká i mé osoby, je ten, když si nepřejete nic jiného než štěstí a spokojenost svého milovaného a jenom díky vám se tomu tak nestane... Když vidím svoji lásku veselou při tanci a o pár minut později už mu do smíchu není,ale spíš má nervy na dranc. Začínám si uvědomovat, že je to vlastně moje chyba. A i když se ze všech svých sil snažím ovlivnit svoje chování, abych tím nikomu neubližovala, hlavně proto,že mi na té osobě záleží... Ale slovo PROMIŇ je už tak ohrané,že už se tak často nemyslí u mnoha lidí upřímně,ale věřím tomu,že existují lidé, kteří ho berou stále vážně... Stejně jako MILUJU TĚ tuhle větu slýcháme na můj vkus až moc často a kolikrát to ani není myšleno od srdce...
Lásku poznáme nejen podle fyzické přitažlivosti,ale i podle toho,že když milovanou osobu uvidíme někde nečekaně, rozbuší se nám srdce a chce se nám lítat... I když nutno podotknout, že u každého se láska projevuje jinak... Někdo stále dokola opakuje : ,,Mám Tě rád.“ jiný zase dává lásku najevo dárky a někdo zase stálým a nekonečným mlčením... Jiní lidé zase dávají najevo své pocity polibky a jinými dotyky...
Proč někteří z nás střílí a teprve poté míří...? Patřím mezi tyto lidi, a proto se o tom taky snažím přemýšlet... S láskou jako takovou to taky dost souvisí... Kolikrát bych si nejradši nafackovala,když slyším jakou hloupost jsem zase vypustila z pusy... A nehledě na to, že se mi velmi často stává,že ublížím,a když o tom pak přemýšlím, zjistím a uvědomím si svou chybu,ale už to třeba nedokážu úplně tak dokonale vysvětlit a napravit... I když to ted nikomu nepomůže, moje omluva patří všem, kteří byli svědci mého střílení a poté míření... Ospravedlňovat se nebo vymýšlet vyýmluvy je opravdu ubohé...
A na závěr jen pár slov. Lásko, když udělám chybu a neuvědomím si ji hned, povede se mi to časem,a proto doufám, že se mnou budeš mít dostatek trpělivosti... Protože když ano, pokvete nám naše láska obrovským voňavým květem. Nosím Tě v srdci,i když to víš, ale nezapomínej na to. Jsi pro mě číslo JEDNA!!! :-*