Skutečnost ve snu? Co to je?

Tímto tématem se zabýval už leckdo - takoví veliká romantické literatury jako Byron, Puškin, Hugo a mnoho dalších - dávali do protikladnosti sen a skutečnost. Ted se tím, alespoň v tomto článku, bude zabývat takový pidimužík v literatuře nebo spíš niemand - já.
Před chvilkou sem se vzbudil z pozdně odpoledního spánku a uvědomil si, co se mi zdálo.
Ocitl jsem se neznámo kde, neznámo s kým - tu dívku jsem vůbec neznal a to místo také ne. My se sblížili a políbili se. To by rozhodně nebylo nic tak strašného, co by mi dralo srdce. Jenže...já mám dívku, přítelkyni, někoho, koho miluji a já jí podvedl polibkem. Jakmile jsem si to ve snu uvědomil, že jsem něco takového provedl, ztratil jsem chuť na vyřčení nějakých slov, přišla mi v té chvíli zbytečná, tak jako jsem si připadal zbytečný já sám. Sotva jsem vstal a z těch míst odešel pryč - toužil jsem utéct opět do nějakého neznámého světa. Bohužel se to nepovedlo, něco mě stále pronásledovalo.
A proč to vlastně píšu? Pronásledovalo mě svědomí a také mé vlastní zásady, ty, které jsem si já určil! Nemusel bych to své dívce říct, že jsem se líbal s jinou, ale svědomí by to řeklo za mě. Sen je sice nějaká vymyšlená fikce, ale přesto mluví v něčem pravdu - pocity ve skutečnosti bych měl dozajista stejné jako ve snu. Nemohl bych mluvit, nešlo by mi chodit, připadal bych si zbytečný a už vůbec bych se nemohl své dívce podívat do očí. Zásady dodržované by se rázem staly prostupnými a mě by nic nedrželo. A to v žádném případě nechci! Proto jsem rád, že to byl jen sen, který mě upozornil na to, co se má a co se nemá - od dnešního odpoledne vím, že se nemá podvádět. Ještě, že to byla jen vidina:-)