To (ne)překousnu

Tohle tedy ne. Už se vám to také někdy stalo? Šli jste po ulici, všude plno lidí a mezi nimi dva zvláštní, výjimeční. Každý si jich musí všimnout. Všichni se po nich otáčejí, šuškají si, ukazují prstem. A víte proč? Není to pár jako každý jiný, jsou to dva muži. Nebo dvě ženy, jak chcete. Na první pohled je jasné, že mezi nimi hoří cit, který by jim mohl leckdo závidět. Ryzí a opravdový. A ti lidé okolo, ti, tamti i tihleti se na ně dívají, ne oni se nedívají, oni na ně zírají jako na prašivé! Stejně tak králové shlíželi na své nejnuznější poddané. V 21. století, kdy všichni hlásají rovnost všech, bych čekala trochu více tolerance, pochopení. Doufala jsem, zřejmě velice naivně, že lidé již přestali zavírat oči před něčím, jako je homosexualita. Věřila jsem, že jsme již natolik vyspělí a civilizovaní, že dokážeme přijmout odlišnost. Ne, jsme pořád stejní a nepoučitelní, už od dávných dob starověku a možná i déle máme v krvi zvláštní habitus - odsoudit všechny, kteří jsou jiní. Odsoudit i ty, kteří za svou jinakost nemohou. Člověk si svou orientaci, ostatně jako spoustu dalších věcí, nevybere. Prostě se jednou narodí a co dostane do vínku, již nezmění. Může zastírat, hrát a skrývat. Bude ale šťasten? Ne, bude se celý život trápit. Člověk je bytost myslící, chtějící a cítící, rovněž tvor společenský. A láska je zcela přirozená záležitost, vlastní nám všem. Mužům i ženám. Potřebujeme ji bez rozdílu věku, pohlaví, rasy. Tak proč považujeme smíšený pár za naprosto "normální", ale na dva zamilované muže hledíme jako na špinavé onuce? Vždyť je to zase jen láska, ten cit, po kterém všichni tolik prahneme. Není jiná, není lepší ani horší. Je jejich a my bychom ji měli respektovat, protože i my chceme, aby lidé kolem nás respektovali tu naši. Když se vám někdo vysmívá pro vaše city, bolí to. Když se vám vysmívají všichni, ta bolest musí být nesnesitelná. Nejsou naše city a ty jejich, je jen jeden a nezáleží, zda miluje muž ženu, muž muže či žena ženu. Podstatné je jen to, že MILUJE. Ano, netolerance k lásce, to je to, co skutečně nepřekousnu.