Můj upír

Zamilovat se bezhlavě. Do koho? Snad do prince, žebráka, upíra? Žiji ve snu, ze kterého se nelze probudit. Trápí mě svým cílem. Přivádí mě do šílenství. Snažím se vypsat. Nejde to. Co čekáš? Že řeknu ti, jsem zamilovaná do upíra. Klame mě sluch či posedla mě slepota. Jak mohu milovat něco co neexistuje. Hltám jen pouhé příběhy. Jaké je to být nemrtvý. Znát, že nikdy nezestárnu. Hloupá jsem. Myslím na něco, co se děje jen v mé hloupé hlavě. Čím je to? Že by zhrzenou láskou, neuctivou nevěrou či jen pouhým klamem. Třeba jsem blázen. Blázen, který miluje upíra. Koho to zajímná? Tebe, Vás či mě. Plácám tu bláboly. Topím se v horečce. Ale slova mi pomohou. Utřídí myšlenky a znásobí mnou bolest. Leč nejsem vyléčená uspokojilo mě to a pomohlo mi nahlédnout do sebe. Padl na mě chmur. Chmur shnilosti a zvrácenosti. Vidím v každém opačném pohlaví jen pouhou trosku a chcípáka. Tím to je. Proto jsem zamilovaná do upíra. On za svou zvrácenost nemůže, ale člověk ano. Líbí se mi více pocit, že bych milovala upíra než muže z naší doby. Probůh kam ten náš svět spěje? Když už i mladičká a hloupá dívka se dopouští toho aby se ji každý bál?
Ona se zamilovává do upíra, který neexistuje...