Mors Vincit Omnia

A věřím, že láska je silnější než smrt. Opravdu ale věřím? Opravdu budu takový optimista jako Robert Fulghum? A proč jsem si tedy vybral zrovna tento citát, i když mám možná zcela opačný názor než Fulghum? Je to jednoduché a jasné. Jak láska, tak i smrt se dotýká každého člověka v jeho životě. Dovolím si býti trochu cynikem a pronesu: „Člověk musí v životě pouze jedno, a to zemřít.“ Samozřejmě musíme i jiné věci, ale tohle je naše jediná „jistota“.
Kdo je to vlastně ta Smrt? Je to žena (rovnou se omlouvám všem feministicky smýšlejícím lidem) zahalená v černém saténovém plášti s kápí stejné barvy a materiálu na hlavě, která čeká, až člověk přestane být pozorný a opatrný, zakopne nebo se přestane ohlížet přes rameno, a v tu chvíli mu vezme život? Já myslím, že tahle verze u většiny lidí už asi neobstojí. Nebo je smrt tím svítáním na západě? Konec pozemského a začátek posmrtného života? Smrt je fyzický stav těla, kdy člověku odumřou tělesné funkce a tělo už dále není schopno pokračovat ve vývoji. Buď přirozeným způsobem, náhlým kolapsem nebo dlouhodobou nemocí nebo jinými nemorálními způsoby. To je verze, které věřím, a zřejmě nejen já.
Ale teď trocha optimismu – láska. Dá se ovšem vždy mluvit o optimismu? A jaká je přesná definice lásky? Nějaká změť chemických reakcí v těle? Co je to láska pro mě? Píši „ pro mě “ z důvodu pochopení následujících řádků. Tak především, láska je určitá forma sociálního a duševního vztahu ( či stavu? ) mezi dvěma lidmi, kdy by si oba měli vzájemně vyznávat své city, užívat si přítomnosti toho druhého, plně si důvěřovat a zbytečně se nepodezírat. Ne vždy to, bohužel, funguje. Pokud ovšem vyjdou všechny tyto aspekty najednou, pak není co řešit. Miluje-li pouze jedna osoba, pak hovoříme o „pouhém“ zamilování. Někomu možná přijde, že lásku moc řeším a podkládám ji přílišnou vahou psychologie, ale mezi námi, láska byla, je a vždy bude složitá věc , kterou pochopí vždy jen ti největší dobrodruhové.
Toto vše bylo jen pouhým brouzdáním okolo, vysvětlením pojmů a dojmů, a proto se teď pořádně ponořím do hloubky daného tématu.
Je láska opravdu silnější, než smrt, jak tvrdí p. Fulghum? Jistě je to věc názorů a každý se na to dívá trochu jinak, pod jiným úhlem pohledu.
Živý člověk milovat může, studená mrtvola bez špetky emocí a lidského chování ne. Tak to bylo, je, ale nemohu říct, zda-li bude. Kdo ví, kam se v budoucnosti posunou obory typu genetika, medicína či robotická kybernetika, které by mohly vyřešit otázku umírání a posléze i smrti. Pokud se na daný problém podíváme ze strany živého člověka, kterému zemřela milovaná osoba a ona žijící bytost stále tvrdí, že zesnulou/lého miluje, musím s ním nesouhlasit. Dle mého názoru ta osoba miluje, to bezpochyby, ale ne mrtvé tělo toho druhého, nýbrž vzpomínku na zesnulého. Miluje chvíle, kdy byli spolu, kdy se vzájemně dotýkali jeden druhého, kdy spolu trávili čas. Nemůže však milovat studenou mrtvolu, to nejde, a pokud ano, pak by se jednalo o nějaký zvláštní typ sexuální retardace.
Někdo by si mohl myslet, že jsem příliš morbidní pesimista, když takhle mluvím a projevuji svůj názor. Já však tvrdím, že se na věc dívám tak, jak to je, a tudíž realisticky.
Nemám příliš rád Fulghumům nikdy neutuchající optimismus, a tudíž se asi i zbytečně skepticky stavím k tomuto citátu, leč už je to tak. Předpokládám, že člověk by musel být opravdu nebetyčný optimista, světovým zlem a lidskými zklamáními nedotčený, aby mohl tvrdit, že s Fulghumem souhlasí. Každý máme vlastní názor, jsme lidé, a proto bychom měli názor každého respektovat, ať už je jakýkoli.
Láska i smrt jsou dva velké extrémy, které spolu v mnoha ohledech navzájem souvisí. Kvůli lásce člověk opravdu může udělat šílené věci, z nichž nejhoršími jsou sebevražda nebo vražda milované osoby. Tak to vidím já. Z vidiny blížící se smrti nikdo asi také nebude příliš nadšený, pokud není vážně nemocný a nebo si smrt opravdu nepřeje.
Závěrem bych tedy rád shrnul fakta. S Fulghumovým citátem nesouhlasím. Důvody ,proč nesouhlasím, jsem již osvětlil výše. Za nimi si stojím, tak to vskutku je. Musím objektivně připustit, že rozhodně nemám tolik životních zkušeností jako autor, jelikož jsem ještě nedošel do takového stádia života, ale i přesto si myslím, že v tomto klání je jasným vítězem smrt. Ve svém životě už jsem lásku i smrt potkal, a přece mám pořád tento názor. Na úplný závěr bych si dovolil pronést větu z obalu knihy Exlibris vydané v roce 1900, cituji: „Mors vincit omnia!“