Proč se vdávám...

Víte co, budu se vdávat....já, nepolapitelná, vždycky tak příšerně svobodná, nezávislá....a hlavně jdoucí ze vztahu do vztahu.....teda spíš od chlapa k chlapovi.....neni to nádherný a až skoro neuvěřitelný? Snad je to věkem, ale já doufám, že je to proto, že jsem s NÍM. Jak vidíte, můžete se uklidnit, protože naivní jsem pořád stejně. Ale to je snad dobré znamení...jsem stejně naivní s ním, jako když jsem byla sama...neokradl mě o mé sny, naopak dal mi nové. A přitom je tak neuvěřitelně jinej...jinej než v mých představách...lidštější se spoustou chyb, ale zase s extra balíčkem navíc, s kterým jsem nepočítala. Já hledala neskutečnou vášeň a lásku takovou, že bude bolet jen co si na ní vzpomenu. Ale nečekala jsem , že dostanu navíc i někoho, kdo je tu pro mě, když je mi zle....kdo mě pohladí, když je smutno, kdo mě donutí přemejšlet nad světem jinak než to dělám já. Kdo do mě rejpne, když mám svý hloupý řeči, kdo mě povzbudí, když mě ostatní brzdí a nevím kudy kam. Ale taky potřebuje, abych mu řekla, že všechno bude dobrý, když se kolem něj děje jen to zlý. Potřebuje, abych při něm stála, když se mu nedaří, abych neodvracela oči, když on pláče a přece přede mnou neztratil důstojnost...................je tolik věcí, který jsou navíc a s kterýma jsem nepočítala.......a to je ten důvod, proč se vdávám...