láska a bolest..

Láska je tak krásná. Je nádherné byt s někým koho tak moc milujeme. Zažijeme sním ty nejhezčí chvíle na které pak pořád rádi vzpomínáme s úsměvem na rtech. Jen letmá vzpomínka na něho vykouzlí ten nejhezčí úsměv. Všechno se zdá naprosto úžasné a dokonalé. Jste spolu šťastní a všichni vám závidí jaký jste krásný pár. Jak se k sobě úžasně hodíte a že jste tak moc zamilovaní. Je to nádherné to zažít. Ale najednou přijde rána. Jako by to byl nějaký hodně hloupý vtip. Ale o to hůř, je to realita. Krutá, hrozná realita, která moc bolí a člověk upadá do zoufalství. Napadjí ho různě myšlenky. Srdce krvácí a puká na miliony maličkých kousků. Vzpomínky, které se ti dřív honily hlavou a při kterých jsi se usmívala, ti teď do očí vhánějí obrovské slzy, protože víš, že už se to nevrátí. Že je to konec. To co bylo, to krásné kdy byl člověk šťastně zamilován najednou rázem a bez varování skončilo. On si jen tak odešel a nechal tě samotnou stím co cítíš. Samotnou s tolika otázkami a chmurnými myšlenkami. Je to paradoks, že předtím bylo tolik štěstí a láska tě hřála u srdce. Teď na všechno vzpomínáš se slzami v očích a bolestí v srdci, které je hrozně krvácí. Najednou láska k němu tak moc bolí! A nejde ho ze srdce dostat pryč. Štěstí, radost, smích-bolest, smutek, trápení, žal, pláč....to všechno patří k lásce. A asi to tak má být. Jak se říká..."všechno jednou končí, ale něco nověho začíná!" A tak je to vždycky. Vždycky najdeme lásku! Snad jednou potkáme tu opravdovou!