Láska vs. Skoroláska

Možná máte někoho, s kým trávíte většinu večerů, většinu víkendů a každý den mu napíšete pár smsek. Toho člověka dobře znáte, spíte s ním, povídáte si, je vám s ním fajn a na setkání se zpravidla těšíte. Ale někdy se tahle osoba dostane do pozadí. To když se zrovna objeví někdo jiný. V myšlenkách, na telefonu, v blikajícím okýnku ICQ. Máte radost, protože přesně tohle si někdy přejete, chcete dostat šanci dostat se někam dál, dozvědět se novinky a pocity, zachytit signály, které říkají, že i on je na tom podobně…a když jde všechno dobře, dostaví se malý ráj. O těchto chvilkách se pak dá dlouho přemýšlet a donekonečna je přehrávat a vymýšlet scénáře pokračování. Toho člověka potkáváte zřídka, může to být soukromý svátek, pojí vás jen pár společných zážitků, ale taky vědomí, že to funguje i tak. A to se často nestává, to je přece škoda nechat to být. To si říkáte, jenže nemáte odvahu říct to rovnou. Bojíte se odmítnutí, ochladnutí a zpřetrhání pout. Možná to tak má být, možná právě proto je to tak zvláštní a hezké. Ale když to nezkusím, budu toho jednou litovat…on možná taky čeká a když mu dojde trpělivost, najde se někdo jiný. A co pak já, zbude dost velká mezera. Někdy se malý ráj nekoná, představy nejsou naplněny a to je pak spíš peklo. Nezbývá než si povzdechnout, sklonit hlavu a přemýšlet…vždyť on je něco jako anděl a já…já jen ten nejobyčejnější člověk, copak on by se spokojil se mnou ? těžko…ale zkusit to musím, stává se to….a co by se stalo, kdyby to vyšlo ? kdyby řekl miluji tě, pojď za mnou, můžeme být spolu. Ale co náš člověk ? To nic, nad tím je teď zbytečné přemýšlet…zkontrolovat mobil, mail, icq….žádná nová zpráva, to nic, byl by to spíš zázrak…mám ji rád, je tak milá a zábavná…a zvláštní, tak hrozně zvláštní, že nikdo jiný ji snad nemůže vnímat tak jako já. A co ten co se s ní rozešel ? Proč to udělal, co se mu nelíbilo ? Nechápu…a teď hodinka vyplněná příjemným povídáním, i když s mnohakilometrovou distancí….přijedeš někdy ? určitě ano…jsem unavená….někdy člověk neví co napsat…ale stačí slůvko a jeden z nás se chytne…pak rozhovor skončí, vždycky musí jednou skončit….povzdech, úsměv a hlava plná myšlenek….jedna cigareta v zimním večeru, pár stránek v knížce…ale myšlenky jsou jinde…ze sluchátek je slyšet Apage Satanas a rodí se nové myšlenky a plány…..Ahoj miláčku, jak ses dnes měla ? jasně, zítra se uvidíme…Miluju Tě….