co udělat když vám minulost zničí lásku?

Všichni to znáte... je vám 15-16 a najednou můžete zdánlivě všechno... mohla to i ona... říkejme jí třeba Luisa

Všechno to tak krásně začíná, mejdan za mejdanem, alkohol, cigarety, první úlety. I Luisa tak začínala... První nesmělý panák vodky, první zapálená cigareta a první nezávazná pusa od kluka, u kterého znala jenom jméno.

- Vidíte se v tom? Já ano, ale nebudeme předbíhat-

Luisa se začíná pomalu dostávat do zdálnivého světa dospělých, její věk jí dovoluje skoro všechno, nenese žádnou odpovědnost...opila se, ulítla? No a co?...

"Hej kočičko, pojď na chvilku ven..." Osudná věta, kterou slyší čas od času každá dívčina. Jenže podnapilý stav Luisy bere za své. Hází sladký úsměv a odchází s neznámým klukem, kamsi do tmy...ano vyspí se s ním...dál věci neřeší... dik se jí ve škole přeci tak líbil...zná jeho jméno, nic víc.... jeho rádoby dokonalý vzhled jí uchvátí, právě s ním přichází o své panenství...

- chytáte se za hlavu? Ano, já také, ale mám pro ní jisté pochopení-

Vrátí se do klubu, zpět mezi své kamarády. Nic si z toho nedělá, nedomýšlí následky. Pak přichází další nápad jejich podnapilých kamarádek, kolik kluků která uloví víc...úlovky již na jedné ruce nespočtou...

-hříšné mládí? Ano, ale v tomhle věku se to přeci odpouští, nebo ne?!-

Tak to jde, víkend co víkend, mejdan po mejdanu... Luisa vědoma si svého půvabu a umění koketovat s kluky využívá všechny své zbraně.... baví jí to, proč by ne... smska za smskou, málokterý kluk jí nechce, ta hříšnice se v tom doslova vyžívá...

Ač má skoro na koho si ukáže, její pohled se vždy zastaví na něm... ten obyčejný kluk s neuvěřitelným charisma.... jde za ním, vědoma si svých předností a naváže řeč... skvěle se baví, a celý večer jejich dotyky neberou konce...druhý den ráno mu píše po icq... čeká lichotky, zamilovaná slůvka, tak, jak je Luisa zvyklá.... jenže, se něco děje... jeho ignroace a odměření.... začíná být nešťastná... proč, ptá se, kde udělala chybu?!... oči se jí zalévají slzami... ano, ona brečí, ta co zlomila srdce tolika klukům, je snad zamilovaná?

- kde nastala chyba?... proč jí nechce? Napadá vás to už?... Proč se Luisa tolik trápí? -

Brečí, každý den brečí, kdykoliv ho potká, chce mu skočit kolem krku, nemůže, on totiž nechce. Tolik jí to bolí, tak moc se trápí.... po několika týdnech to vzdává, zase se propadá do víru mejdanů, úlety neberou konce, hledá útěchu v náručí cizích kluků, snad s nadějí, že zapomene.
Tu noc se zase potkali, Luisa byla už přiopilá, šla za ním a vše mu řekla, tak chladně se pousmál, dal jí pusu na čelo a odešel. Nechápala, vůbec nevěděla co se to děje, jen cítila tu strašnou bolest u srdce, svět se jí pomalu bortil.

- sakra, ta bolest a bezmoc je děsivá, pochopí někdo tu nebohou holčinu?-

Druhý den ráno, by nejraději zemřela.... po přihlášení na icq jí přichází dlouhá zpráva, byla od něj...v tu chvíli se jí zbortil svět... bylo jí 18 a tři roky nevázaného života dělaly své, už ví proč jí nechce, už to všechno chápe, a tak moc to bolí... prý nechce holku s pochybnou minulostí, nemá na to, jí hlídat a krotit... je jí zle, všechno by chtěla tak moc vrátit... proč jí to jen tak moc bolí, může mít kterého chce, ale on o ní už nezavadí, hnusí se mu její pověst... pověst?... už jen sedí a pláče, tolik ho miluje, ale svým životem ho od sebe odehnala, tam kde hledala svojí útěchu, našla svůj ortel, svůj soud... Věta kde píše, že by jí miloval, že je krásná, proč po ní hned následuje, ale měl tě každý...
Kdo odpustí holce, že využila svojí krásu, netrpí snad už dost? Její láska jí nechce....a Luisa pomalu umírá. Protože si užívala svůj život.