Liborovi

Přemýšlím...tak moc teď přemýšlím o nás dvou..a vlastně nenalézám správný výraz pro spojitost mezi námi...

Kdysi to bylo přátelství...které časem vzrostlo ve vztah...Moc se nám to nepovedlo..nevím, zda-li jsme trpjela víc než ty...ale řekli jsme si tak nějak fše, ne?

Nedokázala jsem si zvyknout na tvoji tvář plnou něhy, krásy, dokonalosti a upřímnosti...

Byl jsi ke mě vždy tak milý...a možná to mě od tebe odradilo...Nebyla jsem na to hle chování zyvklá..a občas mě "děsilo", jak moc dobré máš srdce a duši...

Já teď výčitky mám...že po tom fšem...dovolila jsem ti políbit opjet moje rty.....a vychutnávat si tu krásnou chvíli..."jen" ten pouhý okamžik...okamžik být jen "tvá"...

Mám plnou hlavu myšlenek....že občas opravdu ztrácim schopnost vidět vjeci tak..jak nám je život položil do cesty...tím myslím jejich podstatu(s kterou se každý popere po svým).....proč tu jsou ...co nám mají přinést...dát...........a vzít....

Víš, Libore...já chtěla bych Tě občas mít u sebe..neříkám, že ne...možná sis´ toho i fšiml...ale nevím...zda-li je dobrý vracet se k něčemu...co se už jednou zkusilo...a "bohužel" nepovedlo...nevyšlo...

Život je boj...jak si sám řek´...vječně nám háže klacky pod nohy...ale jsou v něm i vjeci krásný...je to přátelství.......důvjera....láska....=> schopnost mít rád....milovat ...a snad i být milován.....

Mám Tě ráda, Libore, opravdu....a moc...

Líbíš se mi a rozumíme si, ale fšeho je na mě moc složitý, snad mě chápeš...

Kdykoli Tě potkám....řeknu Ti upřímný : "Ahoj." ..tak, jako doteď...ale uvnitř ve mě vjezí pocit...poděkovat Ti, za to jaký jsi... a říct Ti..jak moc Tě mám ráda...

Chtěla bych být kdykoli u Tebe....když na mě jen myslíš...když se trápíš....když potřebuješ pohlazení...slyšet : "Mám tě rád/a." ...třeba i polibek...fšak Ty víš..

Nevím, zda-li vztah s Tebou byl by pro mě úlevou...však víš....."Lucie"( a teď už možná další slečna )..nechci ji řešit...nemá smysl řešit pouhou loutku...s kterou si "každý" dělá co chce..kdo si chce hrát...hraje si.....ona se poddá "každému"...

Já taková nejsem...a vím, že ty to víš...mám svoje názory...a hlavně si za nima stojím....A cítím, že tohleto asi nemá smysl....

Libore, ...chci s Tebou být čatěji..ale jako tvoje přítelkyně (kamarádka)....ne, jako tvoje holka...asi by to nešlo...

Neříkám, že mě nepřitahuješ.....právje naopak a to stále a pořád...Občas na Tebe koukám..ať jsi blízko mě....nebo kdekoli jidne....mám-li šanci Tě vidět......dívám se na Tebe...A často si představuji, jak mě hladíš...líbáš...dotýkáš se mě.....sama nevím, čím to je...A co je to vlastně za představy, když už nejsi "můj".................................................když už mi ani trochu nepatříš........................................

Napsáno před delší dobou...