Můra

Postihla mě deprese...ta krutá..zlomyslná moc..moc naší mysli...uvjeznila ji a nechce ji pustit dál...chci se urvat z jejich sítí..snažím se co to jde,ale nejde to...pomozte mi něgdo z tohohle nedobrovolnýho chomoutu..škrtí mě na celým těle..delírium??..
Vím,že ne!!
..a to mě sžírá..chci pryč..pryč odtud..chci prostě jinam...JÁ CHCI JINAK ŽÍT...jakkoli jinak,alespoň na malou chvíli být volná..sama a jen já..a ještě ty bys tu moh´ být..ale nevím,zda-li chceš ty...můžeš se stavit...jeslti máš klíč..mám pořád zamknuto,víš?..bojím se...chápeš??
Ale tobje bych přišla klidně i sama otevřít..vstát z mýho kouta,kterej je tak černej,doprovázen depresí a temnotou mýho srdce a mojí mysli....cítím,že jen ty dokážeš rozsvítit to svjetlo,který mě k tobje táhne...tak jako táhne můry svjelto k lampionu...ale co gdyž se jako ona spálím??Jako ta můra,kterou to svjetlo vzrušuje,něco šíleně silnýho ji k ní táhne..a ona letí blíž a blíž...a gdyž se cítí nadpozemsky...a chce se jen dotknout...to svjetlo..to svjetlo ji svým teplem...svým horkým žárem zabije..a můra padá k zemi...zrazená.....ubohá...nepochopená..mrtvá...
Můra ležía už se nigdy neprobudí..ale ví,že dosáhla něčeho..za co jí ten život určitě stál...
to TY jsi to svjetlo a já ta můra..a mám strach,že se spálím..nebo tvý svjetlo odmítne svítit jen pro mě..a bude tu tolik můr,ža JÁ už nebudu jen ta jediná...jen přiletím a zkusím,abych mohla ZEMŘÍT...!!