Marná snaha

Některý věci nebo pocity prostě nejde ani popsat... někdy proto, že ti při jejich prožívání víři v hlavě moc myšlenek najednou, a někdy proto, ze cítíš lásku. Můj pocit patří do druhé kategorie.

Když si na tebe vzpomenu, cítím mrazení v zátylku, slabost v kolenou, bolení břicha, neskutečný smutek a zároveň euforii. Včera jsem tě viděla naposledy, ale už teď mi to přijde jako věčnost. Mlhavě se mi zjevuje tvůj odraz v zrcátku, tvoje pohyby, tvůj hlas... někdy se sama sebe ptám, proč je život tak nespravedlivý. Jasně, ostatní mi říkají, že mám život teprve před sebou... ale co je to za život bez tebe? Bude to znít jako klišé, ale proč jsem se nenarodila o pár let dříve? Pak by mohlo být všechno jinak. Mohl jsi být se mnou, a ne s ní. Anebo taky ne. Třeba by tvůj život byl mnou neovlivněn. Potkal bys svou ženu a zamiloval se do ní.

Jaká asi je? Určite moc hezká a báječná. Jinak by ses do ní přeče nezamiloval a nerozhodl sis ji vzít. Chtěla bych tě zažít, když jsi byl mladší. Když ti bylo 16 nebo 17. Musely se okolo tebe točit zástupy holek, protože jsi prostě dokonalej. Hodnej, chytrej, nádhernej a moc zábavnej. Ty tvoje řeči, na to se nedá zapomenout! Kolik jsi měl asi holek před svou ženou? Tipuju, že dost, protože nikoho lepšího prostě nemohly najít, i kdyby se snažily sebelíp. A kolik jsi jich měl po svatbě? Vlastně to ani nechci vědet, protože mě trapí pouhý pocit, že se s některou z těch žen jen bavíš! Jsem žárlivá, ja vím. To proto, ze tě miluju, opravdu. Dala bych všechno za jeden večer o samotě s tebou. Naprosto všechno.

Ale k čemu mi jsou tyhle plané výlevy? Když sotva víš, že existuju. Znáš moje jméno a ještě tak, kde bydlím. Víš, jak vypadám poránu i ve tři hodiny v noci. Jaký se mi líbí filmy a jaká muzika. Přibližně. Ale jinak naprostá pustina. Temno. Miluju tě jako nikoho jinýho před tím, copak to nevidíš?! Musíš si o mně myslet, ze jsem nějaká hloupá puberťačka, která si naivně myslí, že tě zná a má ráda. I když to je moc přehnaný názor, protože tě to nezajímá a nepřemýšliš o tom. A proč bys taky měl? Máš svůj život a určitě je skvělej, protože je to život, který žiješ ty.

Miluju tě a pravá láska trvá navždycky, Honzo...

Odcházíš a já ti nemávám, nic neříkám a jen se posmávám, jazyk můj si uplet oprátku... Vždyť dál to znáš...