Už zase....

Už je to tady zase. Kolikrát jsem sama sobě slíbila, že toho jednou provždy nechám? Nemůžu to ani spočítat. Jenže ono se to lehko řekne, ale hůř plní. Stačí jeden pohled na Tebe a je to tady znova.

Vždycky jsem si říkala, proč lidi nedokážou přestat kouřit? Prostě si nezapálim a je to. Žádná věda. Já bych to určitě dokázala. Ale pak si vzpomenu na Tebe a na to, co všechno k tobě cítim. Jasně, že se to těžko dá přirovnávat ke kouření, ale závislost jako závislost, ne? Fajn, možná jsi chytrej, milej (když teda chceš), vtipnej a hezkej... Viděla jsem i hezčí kluky než jsi ty, nebudem si nic nalhávat.

Tak proč sakra jsem tak vyřízená jenom z tebe??? Když jsi se mnou, připadám si, jako by mi někdo vystřelil mozek z hlavy a vlastně by mi to v tý chvíli ani moc nevadilo. Jediný na co jsem schopná myslet, jsi ty.