vzpomínka

byl jsi pro mě svit
nočního měsíce
to světlo halilo mě do tajemné mlhy
často jsem nerozuměla a trátpila se
dnes vidím, že jsi to stále ty
však něco se změnilo a již nemusím na tebe myslet,
jdu spát a jsem sama sebou
ty už nejsi uvnitř mého srdce
tak zvláštní pocit, že jsi pryč

odešel jsi jako odejde zima,
sníh roztaje a po tobě zbyde..
snad mám chuť říct, že krásná vzpomínka,
i přes to, že jak led byla ostrá
občas mi pár kapek ukáplo, občas tekla krev proudem
co však nyní zbylo?
stejně jako ze zimy sníh v létě nebude,
tak z tebe mi nic nezbydě, jen ta živá vzpomínka