Originalita jako prokletí aneb S průměrností nejdál dojdeš

Hm, ano tak jsem zas sám. V naději na vytoužený život ve vztahu jsem byl tak natěšen, že jsem si to zase posral. Ale možná že to bylo posrané už od začátku. Lucka mě bavila a já věděl, že je vyjímečná. Jenže já jsem bohužel až moc vyjímečný pro ni a to je můj věčný problém.
Každá holka mi zatím řekla: "Ne nemůžeme spolu být, protože jsme moc jiní."
Ale copak na tom záleží kdo je jak jiný?? Jde přeci hlavně o to aby si dotyční rozuměli... Měl jsem pocit, že jsme spolu naprosto souzněli... Pravda, hlavně ve společnosti jiných lidí jsem moc nevěděl co si s ní neustále říkat, ale to bylo tím, že naše první schůzka bohužel proběhla na místě, které to asi zas všechno zvrtalo. Vždycky se něco posere. Buď je to špatné místo, anebo má špatná nálada anebo to, že jsme příliš jiní.

A Jak to celé probíhalo? Takto:

S Luckou jsme si začali psát někdy v Květnu. Tuším, že jsem si jí našel na icq, hezky podle jejího jména. Jméno Lucka mě vždy fascinovalo a tušil jsem, že by se pod ním mohla skrývat osoba, která by milovala mne a já ji. Zpočátku jsem zjišťoval, že se s ní nedá moc psát a připadala mi jako velmi nudná, až trochu zoufalá bytost. Často mi psala sama od sebe a já z ní cítil lehkou zoufalost a snad i osamělost a to bylo to, co mi jí trochu znechucovalo, ale zároveň mne to velmi přitahovalo. Kéž bych jí za tu nudnou bytost bez invence měl celou dobu, to by možná ještě nic nebylo ztraceno...
Naše konverzace na icq se stávala čím dál více frekventovanou a myslím, že oba jsme v sobě nacházeli čím dál větší porozumění. Často jsem jí psal své typicky excesivní zprávy, jako jak to bude hezké až spolu budeme chodit a že se těším až mě bude milovat atd... všechny tyto věci přecházela s úsměvem a nijak jí nevadily, takže tím jsem si vlastně testoval, že by mohla být skutečně ta pravá. Nakonec jsme si psali i časté a příjemné sms a pak už se to stalo.

Lucka navrhla ať se sejdeme na obrovské privátní kalbě jejího kamaráda. Věděl jsem, že to bude trochu hloupé, ale chtěl jsem jí konečně vidět a tak jsem souhlasil. Takže jsme se tuto sobotu dne 31. ledna poprvé sešli. Bohužel pro mě - opravdu to nebyla vhodná doba. Kalba probíhala kdesi v extrémní prdeli a já tam přijel s kamarádem z hor autem. Unavený, v celodenní kocovině a špatně naladěný. Tři dny v kuse jsem kalil a jezdil, a teď jsem měl najednou jít na jakési rande a snažit se tam na někoho udělat dojem. Nicméně jsem šel...

Se snoubordem na ramenou, obřím báglem a helmou na hlavě jsem naprosto vyčerpaný dorazil do obrovské honosné vily. Za vstup se sice platilo dvěstěpade, zato jste to ale měli s bazénem, diskotékou a neomezeným množstvím chlastu. K čemu to ale mně bylo, když jsem se jen potřeboval zoufale vyspat...
Čím dál více skomírající jsem napsal Lucce esemesku kde vězí. Věděl jsem, že má zpoždění, ale už to trvalo nějak moc dlouho. Bezcílně jsem bloumal po vile, snažíc se ze sebe setřást neskutečnou únavu. Zničehonic jsem objevil jakousi chillout místnost.
"Hm, místo přesně pro mě," řekl jsem si a vlezl jsem tam. Rozhlédl jsem se po místnosti a usadil se do velmi pohodlné pohovky. V televizi dávali Toma a džeryho... to mě docela příjemně naladilo a s chutí jsem se koukal. Najednou vedle mě s obrovskou razancí přistála velmi pěkná slečna.
"Čau, koukáš na Toma jo?" Zeptala se mě přímo nadšeně a mě došlo, že to je Ona. Lucka.

Už jen ten způsob jakým si mě našla, mě naprosto uchvátil. Nikdy dřív se mi nestalo, že by žena učinila takovýto první krok k seznámení s mužem. Velmi potěšen jsem jí tedy pozdravil a počali jsme se příjemným způsobem bavit. Po tak deseti minutách se mě zeptala jestli chci něco k pití a já jí odpověděl, že pití mají přeci donášet muži ženám, nikdy ne naopak. To bylo asi první výstražné znamení v našem seznámení...
Noc pozvolna ubíhala a já zjišťoval čím dál víc, že je Lucka jedinečná. V jejím chování nebylo ani stopy po tak typické aroganci, namyšlenosti, hlouposti nebo zkaženosti všech pražských holek. Byla tak hodná a milá, jak jen to bylo možné. I když jsem byl s ní, čím dál více jsem se ale přes noc nudil. I když jsme byli vedle sebe, nijak extra jsme se nebavili. A někdy když jsem mluvil, měl jsem pocit, že jí tim otravuji. Díky tomu všemu jsem získával po celou noc dojem, že ona je dokonalá a já proti ní ubohý. Tudíž jsem se před ní velmi často shazoval. Svými typickými hláškami, že můj život je zbytečný a stejně je mezi námi vše ztracené jsem si jí určitě zrovna nezískal. Byl jsem ale už tak unavený a vyčerpaný, že mi vše bylo jedno. Ve vile se nedalo spát, jediné co se tedy dalo dělat, bylo sedět a povídat. Bylo to dlouhé a pro mě pak už opravdu nudné, ale v průběhu noci se stalo ještě pár magických věcí. Například:

Zeptal jsem se Lucky jestli by mě mohla chytnout za ruku. Udělala to.
Jakýsi ožralec mi vzal botu a hodil jí do bazénu. Lucka se sebrala a donesla mi jí.
Lucka zpívala (!!) a vytvářela tak podkres do mnou pouštěných písní od Reginy Spektor a mých vlastních písní.

a spoustu dalších...

Nejvíc krásné ale bylo to, co se mezi námi dělo v mimosmyslové komunikaci. Když jsme třeba stáli kdekoliv v domě nebo vedle sebe chodili, nebo se prostě jen tak pohybovali, přišlo mi, že jsme vedeni toutéž silou. Že naše cesty splývají. Když chtěla udělat něco ona, udělal jsem to já a naopak. Měli jsme stejná gesta a podobné chování. Jakýsi člověk tam se nás dokonce ptal jestli jsme sourozenci. Přesto mi ale Lucka vyčetla že jsme příliš jiní...

Ještě den po kalbě jsme si psali a vše probíhalo v pořádku. Trochu jsem na ní dotíral tím, kdy se zas uvidíme a ona nakonec napsala, že by byla naštvaná kdybych stál před její školou čekajíc na ni. To mě poněkud rozlítilo a tak jsem napsal:
"Hm tak když mě nechceš vidět, neuvidíš mě už nikdy. Sbohem."
Což jsem ale udělal spíše ze zvědavosti na její reakci a také z legrace, avšak ona samozřejmě nepochopila a reagovala docela umírněnou sms, že toto přesně jí na mě vadí a tak teda sbohem. Já reagoval tak, že to byl vtip a ať se nezlobí, ale už jsem tím asi příliš přestřelil... To mi došlo až příliš pozdě.

Celý další den nereagovala na mé sms ani volání. Na icq nebyla. To samé ve středu, kdy mi dokonce položila telefon. Nechápal jsem co se děje, říkal jsem si že hloupá esemeska jí nemohla tak rozlítit. Pravda se ale jako vždy ukázala být zcela jinde.
Lucka mi v půl dvanácté napsala, že jí naštvalo TO, JAK JSEM JÍ OTAGOVAL NA FACEBOOKU. Napsal jsem tam jen to, že jsem její přítel... což jsem nemyslel jako vztahového přítele, ale jako kamaráda - zjevně si to špatně vyložila. Už ale bylo pozdě. Dále napsala, že jsme každý absolutně JINÝ a tudíž bychom měli zůstat jen u psaní. Vyčítala mi, že jsem se NEBAVIL s jejími kamarády a že NEJSEM stejný jako oni a že prý proto spolu nemůžeme být.

Takže to vidíte. S ženou si dnes nestačí jen rozumět, ale musíte si i rozumět s jejími kamarády a musíte být STEJNÝ jako oni. Chraň bůh, když se vyhýbáte průměrnosti jako čert kříži a jste od přírody originální. S takovou u žen neuspějete. Myslel jsem, že Lucka je jiná, ale ona je stejná. Nejde jí o originalitu a zábavu. Jde jí jen o to nevybočovat z řady, a mít stejně nudný a zbytečný život jako jako ostatní v jejím okolí a většina lidí v tomto státě. Má rada tedy zní: Snažte se být před průměrnou ženou také průměrní. Protiklady se nepřitahují, to je mýtus. Čím obyčejnější budete, tím víc s vámi bude spokojena a budete žít krásný, obyčejný život v obyčejném domě plném obyčejných dětí.
Jak si ale tedy mám najít holku pro mě, když jsem příliš jiní než všichni ostatní? To mi Lucka nezodpověděla. A nezodpověděla mi to žádná žena, co mě kdy odmítla. Zjevně si na to budu muset přijít sám a je taky možné, že už jsem na to přišel... tak.