Čekání na ....

Někteří lidé nám přínášejí neštěstí tím, jak jsou pro nás úžasní a dokonalí...tak moc, až ti ostatní v porovnání s nimi blednou a šednou. Pak se dostaví pocit prázdnoty a marnosti, když žádný z nich není nablízku. Pocit, že všechno štěstí jsme si už vybrali a teď nezbývá než čekat, až k nám zase najdou cestu...a co když nenajdou? Hledat jiné? Doufat že nás najdou další? Možná takoví už nejsou...možná jsou, ale nebudeme z nich mít ten pravý slastný pocit opojení a blaha. Nejsou to veselé myšlenky, ale ty si člověk čas od času nevybírá... vynoří se sami od sebe, vrtají, pokouší a nedají spát...