Láska co nedává křídla

Je neochvějně krásná,jako med co ti stéká po rtu,sladká kapka po kapce...hřejivá jako Tvůj dech,co mapuje stíny zákoutí už tak pro Tebe známého obličeje...Tvůj pokřivený úsměv co rozehraje hořkosladkou symfonii, která probudí v Tvých pobavených očích, paprsky doutnajícího smíchu...

Za slunečního jasu, co připomíná pšeničné zlato, se střípky poledního žáru, ochránce...V měsíčním svitu, plném hvězd a tajuplných přáních,jen bezduchý odraz...Jako bujný plamen rozhořené svíčky, zahalen v milosrdné roušce sladkého spánku,bdíš...Tlukot srdce, melodii tónů hravých a pravidelných,dozvuků co vytvářejí auru, prosvětlenou úsměvy...

Proč ?co je to ? Snad kouzlo ?

Dlaní teplou,silou nabitou mi přejedeš po tváři,elektrizující...v Tvých očích čtu,pochopila...
přátelství...láska co nedává křídla...