...Nic

Myslím... na tebe víc než sama chci.
Proč? Jen tuhle otázku si pokládám.
Nedokážu si užívat svobody, kterou jsem konečně našla?
Ale ano, já to dokážu. Jen srdce mé... to nedokáže.
Nedokáže být chvíli v klidu a nechat mě odpočinout.
Já nechci na tebe myslet! Ne, nechci!
Snažím se přesvědčit sama sebe, abych zůstala u pocitu, že jsi jen fajn kluk!
Jenže ty pro mě jsi daleko víc, než si sama myslím.
Jsi jak... přívěšek na klíče, který jsem našla ležet na cestě.
Strčila jsem ho do kapsy a myslela že tím to skončí.
Ne, ono však neskončilo!
Zamotal jsi mi hlavu.
Jsi moje první myšlenka, když se ráno probudím do nového dne.
Stejně jako jsi ta poslední, kterou mám, když večer pokládám hlavu na polštář.
A já... se bojím. Bojím se, že ty všechno cítíš jinak, jinak!
A jak mám vědět, jestli jsou tvé myšlenky stejné, jako ty mé?
A já... se bojím. Že nejsou.
Však chtěla bych, aby byly...
Nikdy jsem nechápala klučičí duše a tu tvojí... Také nechápu.
Chtěla bych jí pochopit, strašně moc bych chtěla! Prosím...
Já... já chci bojovat.
Ale bojím se. Bojím se, že v téhle situaci to není správné.
Tak mi řekněte někdo, co je správné?
Vyčkat?
Jít po hlavě kupředu?
Nechat být?
...A já se bojím.
Já... chtěla bych, aby jsi si tohle přečetl. Možná jen nekteré věty bych vyškrtla.
Však... nepřečteš si to nikdy. Vím to.
Je správné to, co bych chtěla? Je správné, že chci TEBE?
Odpověz mi prosím...
Víš... já chci ti jen říct...
Chybíš mi totiž... Víš... Chybíš... Jen chybíš...