O nevěře

Nemělo by se snad milovanému člověku říkat vše?
Ale měl by ten člověk snad slyšet, co mu ublíží?
Touha se jen stěží ovládá. Kdybych tak byla silnější. Dala bych nevím co za radu, jak odolat.
Proč když mám někoho úžasného, milujícího a přitažlivého, proč jen se nechávám zlákat touhou?
Nechci být zrádce, nechci podvádět. Nevěra se mi vždy tolik příčila. Nikdy jsem si nepřipouštěla, že bych byla něčeho takového schopna.
A teď.. Co si mám počít se svým svědomím?
Jsem zločinec. Vždyť já jsem vrah. Páchám vraždu té lásky, která je pro mne vším. Jakto, že nedokáži odolat těm druhým silným pažím, sladkému dechu, horkému tělu..?
Každý den vidím ty oči, které mne s nechápavou něhou pozorují vždy, když se od nich odvracím. Láskou zaslepené nechápou, proč se jim vyhýbám. A mé srdce cítí bolest... Ta bolest je mým trestem.