myšlenka před spaním

Myšlenka 11.
Jak se pozná, že snad člověk miluje. Snad, že jednou opravdu měl rád? Podle pohledu zklamaných očí? Doteků rukou co ztratily cit? Podle čeho soudíme lidi? Podle lásky? Jestli ano kolik nás odsoudí na doživotí? Tak jak se rozpozná ta bájná láska? Jak jí můžu rozpoznat u jiných, když jí nerozpoznám u sebe? Nebo snad ano? Je-li to drobné zachvění rtů při střetnutí očí, jemné chvění rukou při společné rozmluvě, tlukot vlastního srdce ve všech končetinách těla nebo snad ten podivný stud pak ano, pak miluji. Je-li láska předem zodpovězená otázka, předem dokončená věta toho druhého pak ano, miluji. Je-li láska ta nekonečná řada úsměvů na rtech o kterých ani nevíme nebo snad úsměv daný člověku nám do nedávná tak cizímu pak ano, pak miluji. Je-li láska bezesná noc a přece tak krásná a nepromarněná spaním ano pak opravdu miluji. Pokud je milování nekonečný rozhovor bez vydání slova potom je to láska. Pokud je milování vztah který pramení z touhy a vzájemného porozumění pak tedy je to láska. Pokud je milování společná cesta trním a bažinami pak opravdu je to čistá láska. S tou se chci potýkat a jen s tou chci žít. Bez té lásky je život vodou ve které se všichni utápíme. Házejme si záchranné kruhy!!!