Přirozenost nebo hřích?

Přirozenost nebo hřích ?

Láska není jen slovo, je to fenomén, který je přítomen ve společnosti po celou dobu její existence. Podle Platona láska poskytuje duši stav nevyššího poznání. A je podněcována pohlížením na smyslovou krásu, až je nakonec člověk schopen uvidět ideu krásy.
Vášeň a posedlost po hledání těchto idejí je úkolem každé živé bytosti. Každý vidí naplnění lásky a sebeurčení individuálně. V životě není důležité koho milujeme, ale skutečnost že milujeme. Je láska homosexuální vznešenější než láska heterosexuální? Již ve starověkém Řecku byla homosexualita široce akceptována a mnohdy dokonce státně podporována. Nikdo se nebál tento svůj názor prezentovat dokonce se o něm v akademiích, vedly diskuze a vždy se došlo k závěru, že láska homosexuální je ta pravá, nikoli ta mezi mužem a ženou. Mít mladého chlapce patřilo k dobrému zvyku a bylo to považováno za znak mužnosti. Pro chlapce v žádném případě toto nebylo hanbou, ale ctí mít takového staršího přítele, patrona, zvláště jednalo-li se o osobu společensky významnou. V celé antické literatuře můžeme vnímat a pozorovat projevy homosexuality. Některé mýty o legendárním hudebníkovi a básníkovi Orfeovi, podle kterých přicestoval Orfeus do Thrákie, kde na svůj zpěv a lyru vábil chlapce, čímž naučil celý kraj thrácké lásce (homosexualitě). Orfeus byl však matkami svedených chlapců ubodán jehlicemi spínajících jejich šat. Ani tímto potrestáním se jim tento zvyk nepodařilo zabít.
Ani staletím se nepodařilo homosexuální lásku vykořenit, kdy homosexuální svazky byly postaveny mimo zákon a striktně trestány. Homosexuálové byly trnem v oku celé společnosti a byly za jejím mravním ohraničením. V celé historii najdeme spoustu homosexuálních umělců jako byly Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarotti, Caravaggio. Homosexualita a homosexuální vztahy jsou dle mého názoru otázkou přeměny společnosti, kdy si společnost sama určuje jevy a věci, které se pro ni stávají normálními standarty. Se změnou vlivu křesťanství, růstem emancipace a vědy se společnosti otevřely nové možnosti a úhly pohledů na věci kolem ní. Dříve se za základ manželství považoval heterosexuální vztah, jehož primárním cílem byla reprodukce. Dnes se mnohdy tento fakt mění a primární místo zastupuje cit a závazek. Reprodukce již není nezbytnou součástí manželství. Tím pádem by už neměl být žádný problém rovnocenného začlenění registrovaných partnerství do společnosti a vnímat jejich význam stejně jako manželství. Děti vychovávané homosexuálními páry musí často postrádat v rodině roli otce a matky. A tím se posouvají a ničí hranice tradičního pojetí rodiny. Výzkumy však tvrdí, že taková výchova nemá na děti žádné dopady ohledně jejich sexuální orientace. Nevýhodou a nezdravým jevem je už jen problém reprodukce a řešení otázky, zda není homosexualita v rozporu s přirozenými přírodními pravidly. Původ homosexuality není jednoznačně určen a vyskytuje se i u živočichů, každý 10. pár tučňáků je prý homosexuální.
Moderní pojetí lidských práv by mělo společnost posunout k tolerantnějším mezilidským vztahům, které postupně budou eliminovat diskriminaci a fobii z celé společnosti.