Toužím, aby mi slova dávaly pointu

Poslouchám slaďáky... jejich slova mě obeplouvají, ale neplují přeze mě, nemůžu zachytit slova a pochopit jejich pointu, když už nechápu jak to chutná ten cit o kterém, všeobecně všichni, zpívají...

Poslouchám svoje kamošky....zamilované... ještě s krásnými růžovými brýlemi a i některé kamarádky bez ,,barbínkovských brýlích" jsou zamilované...šťastné... ale...jak ji mám radit, když už nevím jaké to bylo...?

Snažím se uklidnit kamarády před tou jejich "kur*ou", která ví jak to maj nejraději a pak je o všechno obere... :(

Toužím po ní...toužím ochutnat znovu ten přesládlý a i přehořklý cit...
Toužím po tom....abych znovu chápala pointu těch slov, toužím i po růžových brýlích, i když vím, že jsou špatné....toužím... ale bojím se.... že až znovu uchutnám tu přesládlou chuť nejkrásnějšího citu, že to nepoznám, protože jsem zapomněla...jaké to je...