city x slova

Ok, a je to tady zas. Tentokrát snad napíši něco, co bude víc sruzumitelný a z čeho nebude vyřazovat tolik negativních pocitů.

Píši sem po dlouhé pauze. Ne proto, že bych neměl co psát, ale hlavně proto, že "vztah" který jsem ukončil mě naprosto vysál a to jak emocionálně, tak psychicky.


Někdo si může říct, že úvahy, básně, povídky a v podstatě všechno, co se týče lásky, bylo už napsané a je jen málo toho, co se dá ještě slovy popsat. Moje zkušenost je taková, že nic, co se týká lásky se nedá popsat slovy!!!! Všechno, čeho se dotkne láske je nesmrtelné.... A nikdo si nedokáže představit, co ten druhý u toho cítil. Jak moc byl šťastý, či naopak. Neumíme popsat city... a pořád se o to snažíme!!! Ani miovaná osoba, milované osobě neumí přesně vylíčit to, co k ní cítí, neboť to prostě nejde. Naše slovní zásoba je pro to velmi omezená. Možná je to škoda, mážná že je to dobře.

Ten kdo tuhle slátaninu přečet až do konce, si na mě možná vzpomene, až jednou bude sedět se svojí láskou, a řekne si teď je ta správná chíle ji/mu to říct a nenajde jiný slova než MILUJI TĚ.... neříkám že je to málo ale není to nejvíc....

A proto tu teď sedím píši, takovou věc, vzpomínám. Kdybych uměl popsat své city líp než LÁSKO MILUJI TĚ, možná by to dneska bylo úplně jiný.... No nic život jde dál