KÁVA...

bytem se rozprostřela vůně ranní kávy,
nos nasává a mozek začíná vnímat typickou vůni rozemletých kávových zrn,
tělo ovšem zatím nereaguje na podnět, aby vstalo,
ležím...
uvolněná a zahlěděná do snu o předešlém večeru,
náhle mě napadá: udála se nějaká změna,
"On" zůstal a uvařil mi kávu!
otevřela jsem oči...
už všemi smysly vnímám jak horká voda, vlévaná do hrnku, spařuje rozemletou lákavou směs,
a po celém bytě je cítit jemná nahořklá vůně s nasládlým podtextem vloženého cukru.
pohnula jsem rukou...
a dala si ji pod hlavu, po tváři mi přelétl úsměv, když jsem si představila,že budeme pít kávu společně, spolu a ze dvou hrnků.
Milá představa, konečně nebude jen jeden osiřelý hrneček s kávovou sedlinou po dopití.
celá jsem se posunula do sedu na posteli...
trochu zmateně se rozhlížím kolem, a nemůžu uvěřit,že cítím co cítím, a čím dál víc se mi líbí ten pocit,že nejsem sama.
vstávám...
moje tělo touží po protažení, tak jako ospalá kočka protáhnu nejprve jednu ruku, a pak druhou, celé tělo vysunu šikmo nahoru a tak 5 sekund vytrvám, cítím nádherné uvolnění.
odcházím...
do kuchyně abych si vychutnala i ten pohled na právě uvařenou kávu, vidím jeho, jak se otáčí a usmívá se se slovy: "Ranní káva, miláčku".
Zatočila se mi hlava...