Zpověď!!!!

Tyto řádky vyjadřují stavy mého srdce a vnímání prožívané v posledních dnech.Neumím přesně popsat své pocity mluveným slovem,ale psaním naštěstí obhájím zřejmou situaci mé mysli.Tvá blízkost vyvolává štěstí,žal,smutek,smích i bolest.Nedobrovolně přiznávám totální zmatenost v sobě samé.Nekonečné čekání mi otevírá hlubokou propast,v níž nelze stanout na pevné zemi,či objevit záchytný bod.Vítězství patří zákeřným citům,před vyděšeným rozumem.Nemusím se však obávat pozdějších výčitek,při vzpomínce na vzácný zázrak,protože už dnes s jistotou vím,že-Nikdy nezapomenu na to,co prožívám,právě díky Tobě.Vůle osudu,nám seslala poznání tak jedinečné a neopakovatelné po zbytek života.Za pár let,budu s úsměvem na tváři vyprávět vnoučatům,jak jejich babička,důvěrně,bez vteřiny zaváhání a všemi smysly,objevila a cítila lásku o mnoho krásnější,než tu,jenž lze nalézt pouze v pohádkovém světě a říších nenaplněných snů princezen.Svěřené vyznání není frázemi mladičké dívky,ale ženy,která o životním údělu,nesoucí zklamání a bolest,vskutku ví.Otevírám všechny stránky svých duševních emocí a dominantní citlivosti.Tolerantně sevři dlaň,ve které spí mé srdce.Touží odhalovat vzájemné tajemství s nepoznáním beznaděje a bezmoci,nad ztrátou vytyčených přání a sfér.Utopilo by se v oceánu,zalitého přívalem slz,s nímž shodně mizí i smysl života,obestřený stínem zármutku.Mylně si nalhávám,že má odvaha,velkorysost a obětavost,mě uklidní natolik,abych se utvrdila ve své suverenitě.Sobec s naivním postojem jistoty v majetnickém prvenství a bezkonkurenční nenahraditelnosti,nedůstojně zjištuje,náležitou a hořkou příchuť prohry,s ponurým zlomem.Následně končí seriozní vláda,bezohledné a cynické královny,která svou nadbytečností,detailně zaznamenává,výskyt banálního slova,být jen druhořadá.Ďábelský plán a nevinný flirt,odhalili neznalost,lehkomyslností a lstivým mlčením.Impulsivně v momentu překvapení,oběma hluboce zasáhl do poklidně ubíhajícího života.Násilnost převahy osudu,potlačuje náhlý zvrat.Nekontrolovatelnou mánií po Tvé přítomnosti,jsem zcela zmatená.Neschopná překlenout dychtivou mysl,před posedlostí citů.Promyšleně útočí,na přesná pravidla,mající odolávat nástrahám lákavých ilusí.V hřejivých rozkoších,pokaždé skýtající zoufalou ztrátu,veškeré ctižádosti.Svou nepozorností jsem docílila absolutního klopýtnutí,bez pomoci úlevy.Matoucí loudavost Tvých něžných a nevinných náznaků,mi obdivuhodně rychle dokázala zlomit srdce.Teď ho tedy zahrň láskyplnou péčí,o klidný tepot,jenž znásobuje bezpečí okolních pastí.Nepřestávej také bránit vlastní pravdu,než ve vteřině jistoty,zvolíš rozhodnutí,které se blíží,jako tání zimního sněhu na jaře.Ukončíš nucené trápení,které nechápavě tápe s nadějí ve spokojenost.Vybírej velmi opatrně,neunáhleně s možností váhání a svobodné volby,vedoucí k cestě volnosti.Složitost a spornost zdrženlivosti,není výčitka před zodpovědností,ale mou obranou.Ledabyle si pohrávám s konkrétní myšlenkou návratu k okraji útesu,libovolně vyřešit úskost,krutost a ideání kapitulaci.Odvážně udělám krok a nouzovým vzdorem se zbavím neústupné porážky,s trvalou úlevou.Nečestně ztratím víc,než získám,ale zborcený svět nelze žít,pokud v něm chybíš Ty.Síla bojovnice mě opustila,díky vyčerpanosti způsobené dosáhnout pomíjivého pouta.Zjištně odcházím s lítostí neodpustitelného zločinu,vůči nejnádhernější lásce.Gesto ukazuje vřelost, přestat vnímat oblíbený kouzelný svět.