Nešťastná láska

Láskou svou k tobě já pohrdám,
je to však cit silný a
já ho přemoci nedokáži.

Stále tě miluji,
ačkoli nevím jaké jsou tvé city.
Občas v tvých očích vidím věci,
které ve mně zmatek probouzí.

Stále doufám,
že to co vidím zároveň i cítíš.
Ale sám sobě si to nejprve přiznat musíš.
Má láska k tobě možná nenajde naplnění,
ale naděje umírá poslední.

Ačkoli jiného mám,
mé srdce bije stále pro tebe.
Chtěla bych, aby to bylo jinak,
ale to zatracený srdce si cítí co chce.
Můj rozum a má vůle ho nedokáží přemoci.

Člověk, kterého mám mne miluje a
snesl by mi snad i modré z nebe, kdyby mohl.
Ale mně to nestačí!

Mám ho ráda a chci s ním být,
ale zároveň chci zase zpátky tebe.
Jak změnit to nevím.

Kéž by sis uvědomil co doopravdy cítíš a co chceš.
Nebál se těch citů.
Možná jsou to jen mé domněnky,
však jak moc bych chtěla,
abych se nemýlila.

Kdyby ses rozhodl,
pravděpodobně bych dala přednost tobě,
ale váhala bych.
On mi dává tolik,
jen to nejdůležitější chybí – láska a vášeň.
Bez nich já neumím žít.
Tak co si počít mám?

Budu čekat a doufat,
že se jednou třeba dožiji toho,
že z tvých úst opět uslyším ty dvě slova,
která označí ten cit, který vůči tobě stále cítím.

Slova lásky.
Láska však není všechno!

Dnes už to vím,
ale stejně jsem tak bláhová,
že má pro mě větší cenu než cokoli jiného.
Kéž bych směla ještě jednou líbat tvé rty,
hladit tvé ruce a
hlavně - sdílet s tebou svou lásku.

Miluji tě a jsi jediný,
komu jsem to řekla a možná i jediný komu kdy řeknu.
Je to tak,
cítím to celým srdcem, tělem i duší.

Je mnoho podob lásky.
Láska, kterou k tobě cítím, je však ta nejsilnější.
Kéž by byla opětována!