zlodějka...

Zavřel si oči a vydal ses cestou snů. Lehce si oddychoval, bezstarostně, lehce s neobvyklou jistotou na rtech. Na boku ležíc, dlouho sem si tě prohlížela. Pocit nesprávnosti, vinny, výčitky za to, že ona čeká a slepě Ti věří.

Neobviňujte mne, podléhám. Cítit u sebe tvé tělo, blíž a blíž, vraždou bych se zaprodala. Je mi Tě líto, drásajíc tvou duši, ospravedlňuji sama sebe. Mé srdce, krvácí a více než dost. Vědomě sehrávám svádivou hru s tvojí láskou, vědomě nevynechávám jediný zlodějný okamžik, ukrást tvého prince pro sebe.
Nemysli si, podvádějíce samu sebe. Lživě přisuzuji jeho cit svému srdci, a přitom, jen nespoutaná hra těl nás dvou. Ničemná přetvářka ničí vaše štěstí.

Tajemný bez páteře? Odhalený, prohrál? Nevědomí, vítězem?

Trhám od jiných kousky štěstí a pak… slza skrápí odlesky posledních dnů

Kradu ti štěstí, milá slečno, naše oči v sobě už mohly číst, možná si tušila, odhalila si zlodějku. Ta, co se neštítí svádět toho, kterého si vybralo její srdce. Slepě si však uvěřila a sílu mé lásky podcenila. A stojíce teď na čáře výčitek a svého zlomeného ega. Nebojím se říct, udělám to znova.

Ublížila jsem Ti dívko, neber si to osobně. I já sama sebe sem zranila.

Já …zlomená a nevinná, kdo mi odpustí?
Ty …podvedená a zraněná, kdo to zavinil?
ON… ideální partner… a další mu uvěřil…