Nenávidím tě a miluju tě.

Má duše pláče. Bolí jí to, co jsi jí udělal, a ty to chudáčku ani nevíš. Ach, je to jako stát na kolejích, vidět jak přijíždí vlak, ale nechtět odejít. Rozpalené uhlíky objímají moje srdce. Milion šípů ho s naprostou přesností strefuje do slabin. Amor se spletl. Neměl spojit nás dva, protože z toho vztahu nikdy nevzniklo víc, než jen bolest a hloupá falešná naděje. Pohádka, kterou jsme si dokola vkládali do úst a doufali, že se jednou splní ten náš vysněný konec. Teď už vím, že všechno byla jen lež. Ty jsi byl lež. Nikdo mi teď neobváže ty hluboké rány, které jsi v mém srdci způsobil. Říkáš: "vzdala jsi to moc brzo, dej nám ještě šanci." jenomže to co vím, ach, to co vím mě spaluje. Proč? proč si sakra s ní jenom něco musel mít, proč si sakra šel pod tu blbou lampu, proč? Jaký důvod mělo to co jsi udělal. Tak strašně si mi ublížil, titanik je proti mé bolesti jenom smítko prachu. Nenávidím tě, a miluju tě. Tenhle pocit je nejhorší ze všech. Kéž bys umřel a já se to nikdy nedozvěděla. Kéž by bylo všechno jinak, líp, hůř, ale jinak, tenhle zvláštní konec se mi vážně nelíbí. Říkám, nech si ji! užívej si ji. já sem ti své srdce dala, a chci ho zpět. Vrať mi ho. Děkuji, že jsi mi dal tak bolestivou lekci, teď už vím, že krásné hluboké oči, upřímný usmev, opalené vysportované tělo, ach, ty gesta, pohyby, ten letmý pohled, nervozni mrkani, proc? Nenávidím tě! Doufám že je to naposled!