Už je pozdě

Chodily jsem spolu půl roku. Bylo to hezké období, až na to, že ty jsi asi milovala víc, než já. Jak se říká, vyplýtvala jsi lásku pro oba. Zažily jsme toho spolu poměrně dost a nikdy na to nechci zapomenout. Procházky po Kampě, Vyšehradě, Petříně. Sezení večer u osvětleného jezírka…Jen tak jsme si držely ruce a obě se tak strašně styděly. Ty asi víc. Chtěla jsem tě, strašně moc. Dostala jsem tě a tím se to asi všechno začala bortit. Když už jsem věděla, že tě mám..jistou, omrzelo mě to. Stále jsi mi psala, každý den a já..v tu dobu asi nebyla připravena na takový vztah a tak jsem to ukončila.
Asi vím, jak moc jsem ti tím ublížila. A asi pozdě se za to omlouvám. Stále jsi mi psala a já už na tebe neměla náladu. Potom jsme se půl roku neviděly.

Když jsi se ale po půl roce objevila na mém tréninku, byla jsem překvapená. Ze začátku jsme se moc nebavily. Jen jsem se pozdravily a to bylo vše. Pak jsi s námi začala chodit z tréninků i na ně. Bylo to hezké…mít tě za kamarádku. Mohla jsem se ti svěřit a až teď si uvědomuji, jak moc tě muselo bolet poslouchat moje trápení kvůli někomu jinému. Ale nikdy jsi nic neřekla a poslouchala mě dál. Za to ti jsem vděčná.
Jednoho dne, když jsme společně s kamarády zatáhly trénink jsme se opily a skončilo to líbáním. Z domova jsem ti pak psala, ať na to raději zapomeneš, že to byl jen úlet z opilosti a ty jsi odpověděla, že to víš, ale že já budu vždy tvůj nesplněný sen. Samozřejmě, že mě to vědomí těšilo. Je to hezký pocit vědět, že vás má někdo rád proto, jaký jste. Odepsala jsem, že to je sice hezké, ale že to se mnou nemá cenu a Čau….
Stále jsme byly kamarádky, bavily jsme se, byly spolu čím dál častěji a mě bylo moc hezky, když jsem s tebou byla. Asi jsi pro mě nikdy nebyla jen kamarádka. Ale… nechtěla jsem ten náš kamarádský vztah ničit. A tak jsme to nechala plynout.

Když jsi ale jednoho dne přišla s tím, že si píšeš s nějakou holkou, bylo mi to víc než jedno. Vztahy přes internet a mobil jsem nikdy nebrala vážně. Nevěnovala jsem tomu pozornost.
Když si o ní ale mluvila častěji, volala jsi jí přede mnou atd.. začala jsem někde hluboko cítit něco, co jen stěží dokáži popsat. Byla jsem naštvaná, možná ublížená, zklamaná.
Nevím, jak bych to popsala. Ten pocit, že mě už nemáš ráda tolik , jako předtím, že už je někdo na mém místě..mi vadil, nechtěla jsem si to přiznat, ale…bylo to tak.

Pak přijela k tobě na víkend a já věděla, že vám to vyjde. Ten pocit mě bolel. Vědomí, že ty jsi teď s ní a já zase na nějaké přihlouplé oslavě. Ty jsi s někým koho asi nyní miluješ a já se zase tu..prázdnotu snažím vyplnit alkoholem. Napsala jsi mi, že jsi s ní..v posteli..určitě jsi to nemyslela špatně, ale já to asi cítím jinak. Chci říct…přeji ti, že jsi šťastná, jestli si to někdo zaslouží, tak ty. Nechci vám ničit vztah, tím, že se s tebou budu vídat a psát ti. Nedokážu žít s pocitem, že někoho máš. Je mi líto, že jsem si pár věcí neuvědomila dříve. Vrátila bych to o rok a půl zpět a dala tomu vztahu ještě šanci. Je mi moc líto, jak to dopadlo. My dvě nedokážeme být kamarádky. Byla bych jí ráda, ale ty sama dobře víš, že to nejde.
Jediné, co mohu říct je, že ti přeji hodně štěstí s tvou novou. A kdyby šel vrátit čas, udělala bych plno věcí jinak..nenechala bych tě odejít, nenechala bych tě se kvůli mně trápit. Byla bych totiž s tebou. Ale je pravda, že si člověk uvědomí, jak moc měl rád, až když ztratí… Měla jsi pravdu, když jsi říkala, že já nejsem člověk na vztah. Být s někým každý den, každou hodinu a minutu vážně není nic pro mě. Ale být s tebou bylo hezké.
Tak asi hodně štěstí. Závidím té tvé. Teprve nyní si uvědomuji, co jsem si nechala proplout mezi prsty, co vše jsem mohla mít..Kdysi jsem mohla mít tebe.Být s tebou šťastná…
Je mi to líto.