Slovo děkuji je málo...

Když přicházím,tak se na tvé tváři objeví usměv,usměv který je radostný a
upřímný.Tvé oči se rozjasní jak začínající nový den.Roztáhneš ruce a čekáš,až
konečně odložím tašky a budu moc jít k tobě a obejmout tě.Jsem skoro u tebe a
těším se až mě lásky plně obejmeš.Roztáhnu ruce a na mé tváři se objeví usměv a
z mého oka se vyloudí slza , která spadá směrem k mému srdci.Konečně jsem v tvém
objetí.Cítím tvůj tlukot srdce,tvou lásku a tvou vůni.Nechci,aby si mě
pustila,chci aby si mě držela už na věky,vím že kdykoli přijdu tak mě obejmeš a
nepustíš,jsi pro mě všechno.Cítím se nádherně v bezpečí a vím že mě ochráníš a
budeš chránit.Mé srdce se rozbuší a má kolena se lehce podlomí.Jsi to právě
ty,ty která mi dala šanci žít,postavila mě do života,ukázala cestu a pomáhala v
nejhorších situacích.Jsi to ty která tady bude až nebudu schopna cokoli
dělat,budeš to právě ty která mě bude sbírat z té země a dávat mi noví směr
života když ztratím ten svůj,půjdeš semnou tak daleko jak já budu potřebovat,dáš
mi všechno co máš, a ráda by si mi dala i to co nemáš,dala by si mi všechno jen
proto abych byla šťastná.Chováš ke mně cit,cit který dokáže chovat jenom
matka,která chápe a miluje,miluje i za cenu že ji ublížíme,my děti které si
velmi často ani neuvědomujeme jak jste pro nás důležité a nepostradatelné na
cestě za svým životem,jste to právě vy,matky které nám dávají směr a
smysl,dodávají vůli to někam dotáhnout,předávají zkušenost a povzbuzují.Nedá se
ani srovnat s čímkoli na světe co jste.V našem životě potkáváme spousty lidí a
spousty krásných věcí,krásnou přírodu která se může změnit,přátelé kteří tu
buď budou na celý život nebo jenom na chvíli…ale ví jste tu pořád.Ten pocit
toho když se něco stane a myslíme si že nikoho nemáme tak máme,právě vás.Neznám
nic krásnějšího než návrat domů,k tobě. Tvé lásky plné obětí i když vím že si
občas nezasloužím. Jak málo ti říkám že tě mám ráda. Říkám to velice málo, nato
že jsem tě třeba teď viděla na posled,už tě třeba nikdy neuvidím.A pak…postavím
se na vlastní nohy a budu mít vzpomínky v srdci.Budu si pamatovat jak si mi
poprvé dovolila jet někam samotnou,podporovala mě ve všem co jsem dělala i když
podle tvého to nemělo smysl,byla si ke mně upřímná když mi všichni
lhali,neotočila si se zády i když si mohla,neodešla si když jsem řekla ať
jdeš,zůstala si …a neodejdeš,vím že velice často si toho dovolím víc než bych
měla.
Srdce se mi svírá bolestí,oči mi pláčou,můj dech se tají,mé tělo se pomalu
podává té touze zmizet,nejsem schopna mluvit,nejsem schopna
jíst,nejsem schopna myslet,nejsem schopna se hýbat,nejsem schopna cokoli
udělat,jediné co jsem schopna dělat je brečet..a do toho přijdeš ty,aniž bych
cokoli řekla obejmeš mě,držíš mě,dáváš mi pusu a hladíš mě po vlasech,říkáš že
to bude dobrý že se s toho dostanu,že to spolu zvládneme že tu pro mě vždycky
tu budeš,neopustíš mě.Tlukot mého srdce je velký,strach s toho co bude a nebo
nebude je ještě větší…pomohla si mi.Zvedla si mě a donutila dát životu další
šanci,dát šanci sama sobě.Slovo děkuji je málo zato co pro mě dokážeš udělat.
Vidím jak se ti na tváři koulej velké slzy které nepřestávají téct,tvé
smutné,zklamané oči.tvou zestárlou tvář s unavujícího kolotoče života.Tvé
skleslé tělo…Jsi unavená a sedíš jako tělo bez buše.I když přijdu a obejmu
tě,dám ti pusu a řeknu mám tě ráda a pomohu ti,nedokážu si ani představit jaký
to je.Jsem ještě dítě,dítě které má své ideály,které ještě ani neví co obnáší
život,jak bolí ztráta milovaného člověka,jaký to je pocit být na všechno sám i
když kolem sebe mám spoustu lidi.Jsi žena,žena která si vybrala tento
život,odevzdala si svůj život nám dětem,dala si nám život snažíš se nás naplnit
láskou,i když jsme stranili hodně lidí kteří byly v našem živote důležití,ty jsi
se je snažila nahradit,tvé slzy které roníš,jsou díky tvé bolesti,která vychází
s tvého srdce,bolest která je často způsobena chybami lidí které miluješ,která
je způsobena sobectvím,zradou a lží.