Hloubé snění

Sedím v pokoji a tajně brečím. Slza po slze stékají po tvářích a já vím, že právě teď někde dovádíš a na to co dělám já, ani v koutku duše nemyslíš.
Sedím v pokoji a přemýšlím. Kdo vymyslel lásku tak bolestivou a zlou? Proč milovat správné muže je tak těžké ale pro padouchy hoří srdce mé?
Sedím v pokoji a moje srdce se trhá na milion kousíčků. Přeji si, aby jsi zmizel z mých snů a nadějí. Jsi jenom parazit, který snaží se nabourat mé já.
Sedím v pokoji a vím, že kdesi tam pod lampou s někým si užíváš opojen alkoholem, touhou a chtíčí. Jenom já hloupá myslím na tebe a ve svých vlastních představách se utápím.
Sedím v pokoji a vzpomínám na pohled tvůj. Na oči hluboké jako oceán a upřímné. Úsměv, které rozzáří všechny smutky světa a uzdraví všechny nemocné duše.
Sedím v pokoji a nechápu jak je láska záhadná. Je všude, ale zrovna ne tam, kde by měla být. Je krásná, ale přesto ji nikdo neviděl. Její vůně zmámí i ty, co nic necítí. Její hlas je čistější než slavíkův zpěv. Ale je i krutá, víc než mučitel či kat. A zlá jako všechny ježibaby světa.
Sedím v pokoji a po tvářích mi stékají slzy. Myslím na tebe. Představuji si a sním..jak hloupě sním..