Snění

Tam někde uvnitř nás, v té duši, o které nikdo nic neví, přesně tam vzniká náš největší přítel i nepřítel. V těch nekonečných zákoutí osobnosti se rodí sny a představy. Bez nich by člověk těžko mohl kdy dosáhnout takové inteligence, jakou v dnešní době máme. Cožpak by lidé vynalezli letadlo, kdyby nesnili být ptáky? Stejně jako oni se prohánet po obloze? Byly by objeveny vzácné poklady, kdyby piráti nesnili o nekonečném bohatství? Cožpak by bez ideí mohl člověk žít, bez naděje? Těžko. Jenomže, stejně jako se říká o ohni: Snění je dobrý sluha, ale zlý pán. Jakmile člověka ovládne víc touha a chtíč, ztrácí se ve svých snech a přání a bloudí v začarovaném kruhu naděje, není cesty zpět. Užírá ho to zaživa. Jako supi pitvají svoji mrtvolu. Bolí to.
Každá špetka naděje dokáže ublížit víc než samotná skutečnost. Lásku tu zabíjí a zároven posiluje. Byl by snad někdy nějaky vztah, kdyby jsme netoužili po dokonalé lásce, přesně té, jakou vidím v amerických romantických filmech? Není právě sen začátkem i koncem vztahu?