Elipsa...

Nutíš mě nasadit kamennou tvář. Tvář, kterou bolest nezasáhne. Nenajdeš na ní jedinou vrásku, perfektní maska na pláčem zkřivené tváři. Zahráváš si s mojim tělem, tvé polibky dávají mému životu smysl. Jsi strůjce života když mě laskáš a si mým vrahem, když odcházíš- k ní .
Pak jen plaché ruce mé, tisknou hrudník, ze kterého jsi vyrval skomírající, milující srdce. A já čekám jako hadrová panenka až přijdeš a já si ukradnu pár minutek dokonalého štěstí.
Jsem na tebe schopná čekat věky, ale jedno neumím. Už nedokážu sledovat s nehybnou tváří tvé koketování s jinými. Slzy pak tak ledově řežou mé oči a pálí na tváři, když stékají k ortelu smrti.
Ptám se sama sebe, proč mi nevadí, když si s ní. A proč umírám, když má moje místo nahradit jiná. Místo vždy druhé, vždy ochotné, vždy té, která Ti dá to, co tvá ne.
Víš, přála bych Ti tohle zažít, ten pocit vděčnosti a potupy, když se mě dotýkáš. Hraji si na silnou, nedobytnou, pro druhé? Snad! Ale ty to tajemství už znáš. Miluju Tě a zaprodala bych za tebe duši svou. Tu ďábelskou láskou k tobě prokletou.
Toužebně prosím mocnosti světa „zbavte mě lásky k němu“ , ale mé srdce žadoní a prosebně škemrá „ miluj mě lásko, jsem vždy tvá“ .
Věrolomný kolotoč nechutných lží a podvodů. Jak skončit falešnou hru. Neumím milovat jiné, ty jsi v mém srdci. Odpusťte krásce jenž miluje nulu. Pro ní je elipsa, po níž obíhá její svět.